Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Reforma institucí z pohledu České republiky181– jak naznačeno. Spojení těchto dvou rozhodovacích procedur má svoji historicky vznikloulogiku: je-li třeba v zájmu vyšší efektivity zavést většinové rozhodování v Radě, pak klesámíra legitimity takového rozhodnutí, kterou je možno posílit, pokud bude mít na přijetírozhodnutí podíl přímo volený EP. Problémem zde není, že se rozšiřuje a posiluje účastEP na tvorbě rozhodnutí, potenciálně však může být problémem s tím spojené rozšiřovánívětšinového rozhodování v Radě.Vazba mezi zájmem členského státu a postavením EP je druhotná, odvozená odinstitucionálních vazeb, u nichž je přímo či nepřímo řešena otázka zastoupení členskéhostátu. Pozice ČR k otázce postavení EP v institucionální struktuře EU by proto mělabýt podřízena rozhodnutí o pozici k výše zmiňovaným institucionálním otázkám.Proces parlamentarizace a politizace bude – pravděpodobně – na jednu stranu zvyšovatdemokratičnost politického systému EU, na druhou stranu bude ovšem za stávajícíhosložení EU snižovat míru vlivu ČR na politický proces. Pokud by tento vývoj byl doprovázensnižováním míry vlivu členských vlád, pak by proti němu nebylo možno mnoho namítat.Byl by důkazem vytváření evropského politického národa, artikulace a reprezentace zájmůna evropské úrovni a vytváření autonomní úrovně vládnutí. Pakliže by však probíhalpři zachování či dokonce posilování vlivu členských vlád – což je současný trend vývoje– a způsob rozdělení jejich vlivu by měl rysy naznačené ústavní smlouvou, pak nutněsměřuje nejen k relativnímu oslabení středně velkých členských států, ale též k oslabenívlivu jejich obyvatel jako občanů EU.12.5 ZávěrPokusíme-li se na základě výše uvedeného formulovat predikci pozice ČR v nadcházejícímobdobí, zvláště pak s ohledem na funkci předsednictví EU v roce 2009, můžeme shrnout,že ČR je zásadním způsobem limitována svojí příslušností ke skupině středně velkýchčlenských států, které zpravidla nemají schopnost prosadit vlastní návrhy týkající sezákladních vazeb institucionálních vztahů v EU. 8Navíc, je třeba počítat se skutečností,že v následujících dvou letech budou EU předsedat Německo a Francie, které se jistěpokusí posunout debatu o budoucnosti EU k nějakým konkrétním návrhům, tudíž našepředsednictví bude výrazně ovlivněno schopností reagovat na tyto podněty. Jejich podobuje v této chvíli obtížné předjímat, zvláště s ohledem na nadcházející prezidentské volbyve Francii v příštím roce. Základní pozici Německa nicméně předvídat lze, neboť jehopostoj je v zásadě konzistentní již dlouhou dobu, a to bez ohledu na výměnu vlády, kteráproběhla v loňském roce. Bude tedy spíše otázkou, zda politické vedení Francie vzešléz příštích voleb bude ochotné sdílet s Německem jeho priority a bude ochotné podpořitjeho představu o podobě žádoucích institucionálních změn, i přes negativní výsledekfrancouzského referenda o ústavní smlouvě. Pokud by taková situace nastala, byla bypozice ČR v následujícím období obtížná. Je proto namístě poukázat na blízkost zájmůČR s velkou skupinou středně velkých členských států EU a na blízkost základních postojůnových členských států, neboť jakkoli v otázkách každodenního rozhodování EU se zájmyštěpí podle povahy rozhodovaných otázek, v rozhodnutích o základním institucionálnímrámci by rostoucí snahy o posilování velkých členských států měly být vyvažoványkoordinovanou pozicí států menších.