Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Pozice České republiky v multikulturní Evropě59že nyní má ČR v Radě, která v dané věci rozhoduje jednomyslně, možnost náležitěintervenovat – a bohužel tak příliš nečiní. Navíc veškerá debata se odvíjí maximálně naúrovni jednotlivců, resp. jejich individuálních prohlášení. Zmiňované Německo si např. připosledním projednávání návrhu vyjednalo výjimku z uplatňování některých ustanovení,jimiž se má evropský zatýkací rozkaz řídit. ČR žádnou výjimku nežádala.4.5 Závěr„Multikulturní Evropa“ je pojem, který může mít a má různé významy. Tento text sepokusil upozornit na některé z nich, přičemž se záměrně soustředil na takové příklady, nanichž je relativně snadné demonstrovat pozice ČR. Je zřejmé, že na základě několika máloproblémových okruhů (rozšiřování EU, evropský zatykač a evropský důkazní příkaz) jejakékoli konečné tvrzení o charakteru pozic ČR těžko ospravedlnitelné, nicméně význama povaha zkoumaných kauz umožňují přijmout alespoň dílčí závěry.Pokud na uvedené problémové okruhy aplikujeme strategie chování ČR rozpracovanév publikaci Česká soda v Evropské unii, je zcela zřejmé, že ČR nemá v EU vysoké ambice.Navzdory relativně specifickým charakteristikám jednotlivých ambicí lze českou ctižádostv EU označit spíše jako střední či nízkou (což platí i o výsledné pozici ČR). Minimálně všakv případě problematiky budoucnosti EU (včetně rozšiřování) existují v EU výzkumy, kteréukazují na zájem veřejnosti o daný problém (srov. Special Eurobarometer 251). Na druhéstraně je pravda, že akcentace této otázky v ČR nenabývá takové intenzity jako v EU, cožmůže být argument hovořící proti jejímu řešení ve veřejném diskurzu. 12V případě dalšího rozšiřování EU lze českou strategii ztotožnit nejspíše se strategiíostražitého hlídače kompetencí, popř. se strategií soustředění na obranu národní suverenity.Obé platí především v souvislosti s rozšiřováním o Turecko a s poznámkami, že (1) namístokoncentrace na vlastní pozici v EU je akcentováno spíše další směřování projektu evropskéintegrace jako takového a že (2) ve vztahu k dalšímu rozšiřování EU neexistuje na úrovniČR ani jednoznačný konsenzus, ani „hmatatelná“ oficiální pozice.Pokud jde o problematiku prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, resp. o otázkuevropského zatykače, evropského důkazního příkazu a jejich (případné) implementace, lzetvrdit, že ČR má v těchto otázkách pouze nízké ambice. 13 Navzdory značné problematičnostiuvedených politických aktivit zde ČR – alespoň prozatím – nechce hrát významnější roli.Zřetelně se to ukazuje především v případě projednávání evropského důkazního příkazu.V tomto směru pak lze českou strategii ztotožnit zejména se strategií odtažitého člena,což lze sice považovat za legitimní cestu, nicméně je třeba mít na paměti, že taková formapůsobení v EU není neproblematická. Nejenže může způsobovat obtíže při přípravěa definování priorit pro české předsednictví v první polovině roku 2009, ale předevšímnegarantuje, že krom určitých „automatických“ výhod může členství v EU přinášeti nevýhody nebo náklady, jejichž produkci by ČR neměla podceňovat tím, že se aktivnějinezapojuje do příslušných jednání.