Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Reforma společné zemědělské politiky: cíle české politiky13především pod vlivem reforem a zejména reformy z roku 2003, nahrává spíše menšímfarmám rodinného typu, obvyklým v řadě zemí EU, mnohem méně však u nás. Dalšískutečností je, že k restrukturalizaci mnoha klíčových odvětví ve směru liberalizace, tedyve směru, který je nezřídka v rozporu s logikou nynějších požadavků SZP, došlo ještě předvstupem do EU, v průběhu 90. let. ČR tak upravila svůj zemědělský trh a produkční sféruzpůsobem, který bylo v souvislosti se vstupem do EU a přejímáním acquis communautairenutno opět přizpůsobovat regulaci, i když jiného druhu než z dob socialismu. V ČR tedyproběhl hned dvojí proces, který ji „handicapoval“ jak tváří v tvář realitě SZP v roce 2004,tak tváří v tvář reformám, které má nyní přijmout.Implementace reformy z roku 2003 je nyní v rámci SZP ve stadiu, které je do určité míryasymetrické jak co do počtu členských států, jež jsou do reformy zapojeny, tak co do počtukomoditních sektorů, které pokrývá. Noví členové – státy s výjimkou Slovinska a Malty,které uplatňují tento systém plateb již nyní, se zavázali přijmout podmínky reformyod 1. ledna 2009, i když určitý pozvolný přechod se odehrává už od 1. ledna 2007, a topředevším z hlediska aplikace a kontroly systému cross-compliance. 8 Již od 1. ledna 2007má také fungovat nový komplexní systém zemědělského poradenství, jak je vyžadovánopo členských zemích EU na základě nařízení Rady č. 1782/2003.Přechod na systém jednotné platby na farmu od dosavadního systému jednotné platbyna hektar (SAPS), 9představuje jednu z nejproblematičtějších výzev produkční složcezemědělství (viz Čím budou podmíněny platby zemědělcům od roku 2009?, Crosscompliance.Informační materiál Ministerstva zemědělství). Poměrně jednoduché schémaplateb založené na prostém vynásobení stanovené částky na hektar počtem hektarůnárokové plochy bude vystřídán výpočtem založeným na dlouhodobém sledování tržníchparametrů daného hospodářství (během tzv. referenčního období), včetně nutnosti uvéstprodukci do souladu s platnou legislativou, což je nutná podmínka na zisk přímé platbybez sankcí. Přinese zřejmě jednorázově větší byrokratickou zátěž a bude i náročnější nakontrolní a inspekční mechanismy (srov. Havel, 2006a; Havel 2006b).V této souvislosti se dostává do popředí především role vlády jako aktéra připravujícíhopo legislativní stránce prostředí jednak pro implementaci zmíněných norem, jednak prokontrolu jejich dodržování. Komunikace mezi vládou a zemědělci ohledně problémupřímých plateb se přitom od roku 2004 často omezovala hlavně na požadavek „plnéhodorovnávání“ v mantinelech povolené TOP-UP, 10 nyní je sama tvůrcem některých zcelanových pravidel (i když v mantinelech reformy).Vzhledem k tomu, že řada standardů již je součástí platné legislativy v méně striktní(zejména z hlediska sankcí za nedodržování, výplata plateb na ně prozatím není striktněvázána) podobě jako tzv. Zásady správné zemědělské praxe, je záležitostí příštích dvoulet především technické zabezpečení kontroly cross-compliance a důkladné zajištěníinformovanosti zemědělců ze strany ministerstva. 11Je důležitá otázka zemědělskéhoporadenství.Úkolem pro novou vládu bude hlavně dokončení legislativy přesně stanovující podmínkyvýpočtu nárokových částek v rámci SPS v souladu se schématem platným ve zbytku EU.Nová vláda bude ovšem po této stránce navazovat na kroky, které jsou již podnikány dnes.Stranou celého procesu nezůstávají ani profesní organizace, které na reformu pohlížejípředevším z hlediska těch, kdo musí jejím požadavkům vyhovět. Z uvedených parametrůreformy vyplývá, že hlavně v oblasti živočišné výroby bude klást finanční i jiné požadavkyna producenta, systém výpočtu SPS zase (jak již bylo zmíněno) je příznivější spíše pro