Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Reforma institucí z pohledu České republiky177Rady jako instituce, již tvoří zástupci členských vlád. Jakkoli je tedy reforma Komisetématem poutajícím pozornost na politické i akademické úrovni již řadu let, argumentacese soustřeďuje pouze na pravděpodobné negativní dopady rostoucího počtu členů nafungování instituce, přičemž naprosto chybí úvahy o potenciálních negativních vlivechzmenšení EK na institucionální rámec EU a způsob jeho fungování. S těmito argumentyse můžeme setkat pouze na úrovni politické debaty (ztráta legitimity EK jako iniciátorapolitiky EU, snížení politické podpory integračnímu procesu ze strany členských státůapod.), v akademické diskusi seriózní rozbor chybí. Shrneme-li argumenty k otázcevelikosti Komise z hlediska zájmů ČR, pak lze konstatovat, že neexistuje důvod, proč byměla být ČR zainteresována na snížení počtu členů Komise.Druhou otázkou, která byla ve vztahu ke Komisi v posledním období také předmětemživých diskusí, byl způsob ustavení Komise, včetně procedury výběru a schválení jejíhopředsedy, případně též jeho kompetencí. Tato otázka je součástí komplexu institucionálníchvztahů, které jsou vnímány jako faktory mající potenciál přispět k řešení problémudemokratického deficitu politického systému EU. Názory lze rozdělit na ty, které soudí,že EU v zásadě nemá problém demokratického deficitu, neboť funkce demokratickéhopolitického procesu, odpovědnosti a kontroly jsou dostatečně zajištěny na národní úrovni(Moravcsik 2002, 2004), případně že snahy o posílení vazby mezi politickým procesemv EP a Komisí mohou vést k rizikovým důsledkům, které mohou ohrozit nezávislosta vyváženost činnosti Komise jako instituce s významnými regulačními funkcemi (Majone2002). 2 Jde tedy o to, zda má být složení Komise, včetně výběru jejího předsedy, podřízenoautonomnímu politickému procesu EU, tj. být závislé na výsledcích voleb do EP, příp.zda má být předseda Komise přímo volen parlamentem (nikoli schvalován hlasovánímv EP poté, kdy je osoba nominovaná na tuto funkci vybrána rozhodnutím Evropské rady– jak je tomu dnes), 3 příp. též zda mají být dále rozšířeny možnosti hlasování o důvěřeKomisi. Argumenty pro politizaci lze shrnout: EU prošla obdobím budování velkýchprojektů – jednotného vnitřního trhu a hospodářské a měnové unie – nyní jde o to, jakbudou tyto systémy nastaveny, a to je otázka volby politiky podél pravolevé politickéosy. Tuto volbu by neměly dělat politické elity formou kompromisu mezi vládami různépolitické orientace, ale měla by být výsledkem přímého politického mandátu evropskýchobčanů. Aby toho mohlo být dosaženo, musí být evropský politický prostor otevřen proceloevropská témata, uvolněna kontrola národních stranických centrál nad kandidátkamido EP a následně propojovány volební programy podle ideologických kritérií napříč přesnárodní hranice, včetně nominace kandidáta na post předsedy Komise před volbami do EP.Politický proces v EU by se tak měl stát průhlednější, nositelé jednotlivých zájmů čitelnějšía rozhodnutí o tom, kdo budou vítězi a kdo poražení v tomto procesu, by bylo vázáno najasně identifikovatelnou většinu na všech úrovních rozhodovacího procesu – v Komisi,Radě i EP (Hix 2006).Argumenty proti politizaci upozorňují na slabou artikulaci zájmů na úrovni EU, naproblém sdílení kompetencí s členskými státy, na neexistenci skutečně evropskýchpolitických stran, na problém existence politického štěpení po linii pro/antievropské, kdenení zřejmé, jak bude toto transformováno do pravolevé orientace, příp. zda je to vůbecmožné (Majone 2002; Bartolini 2006). Celkově tedy vedou tyto argumenty k závěru, žeexistuje riziko politické fragmentace, která nepřispěje k vytváření většinového názoru, jenžby výrazněji legitimizoval politickou volbu, naopak může oslabit zatím slabé strukturypolitické artikulace na evropské úrovni.