Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Česká republika a možné varianty revize primárního práva Společenství149V českém prostředí viz např. Karlas, J.(2005): Jak zachovat jednotnou Evropu, když neschválí jednotněústavní smlouvu: výhody a rizika různých scénářů. Policy Paper, Ústav mezinárodních vztahů.6Markantní je to v případě Evropského parlamentu, který se vehementně zasazuje o přijetí ústavnísmlouvy, která výrazně vychyluje dělbu pravomocí v jeho prospěch.7Prohlášení hlav států a předsedů vlád členských států EU k ratifikaci Smlouvy o ústavě pro Evropu.Zasedání Evropské rady ve dnech 16. a 17. 6. 2005.8Evropská rada v Bruselu 15. a 16. 6. 2006. Závěry předsednictví (http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/CS/ec/90115.pdf).9European Commision’s reaction on the Duff/Voggenhuber report on the period of reflection.10Blíže k tomu García 2005 nebo Fossum, Menéndez 2006: 30.11To z důvodu, že Ústava ČR a zákon o Ústavním soudu umožňují realizovat tzv. preventivní kontroluústavnosti až po souhlasu s ratifikací. Přesto byl Ústavní soud oficiálně požádán prezidentem republikyk neformálnímu posouzení ústavnosti, což předseda soudu odmítl.12Viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 50/04, vyhl. pod č. 154/2006 Sb.13Zajímavé úvahy ve vztahu k evropské ústavní smlouvě v tomto směru přinášejí O. Pfersmann a D. Grimm.Podle Pfersmanna je rozhodujícím znakem ústavy orgán, který má pravomoc ji změnit; podstatné je tedy,kdo má ústavodárnou kompetenci. Přitom rozlišuje ústavodárnou kompetenci vnitřní a vnější. Ústavou veformálním smyslu je pak ústava, kterou přijímá orgán nacházející se uvnitř systému, tedy orgán v podstatěnormující sám sebe. Pokud tento orgán stojí vně normativního systému, nelze podle Pfersmanna hovořito ústavě ve formálním smyslu (Pfersmann 2005: 383). D. Grimm pak k tomu doplňuje, že i mezinárodnísmlouva může založit stát a být ústavou státu. Podle něj je taková zakládající smlouva současně konečnoumezinárodní smlouvou, která vytváří právní rámec nové politické entity. Ratifikací takové smlouvy je jejímezinárodněprávní povaha konzumována a nová politická entita se stává samoregulující entitou (Grimm2005: 193). Jinak řečeno, jestliže tato mezinárodní smlouva svěřuje pravomoc přijímat vlastní změnyorgánům, které tato smlouva konstituovala, jde o klasickou ústavu ve skutečně konstitucionalistickémsmyslu.14Což pak vzápětí v rozhodnutí realizoval, když změnil výklad rovnosti plynoucí z předchozího nálezusp.zn. Pl. ÚS 39/01, který se týkal posuzování klíče k rozdělení produkčních kvót cukru.15Srov. Stanovisko 14. Výkonného výboru ÚV KSČM ze dne 10. 6. 2005 (http://www.kscm.cz/article.asp?thema=3029&item=26647).16Koaliční smlouva (http://virtually.cz/dokumenty/Koalicni%20smlouva.pdf).17Volební program „Kvalita života“ Strany zelených (http://www.zeleni.cz/247/86/file/).18Jedná se o ty oblasti revize primárního práva, jejichž úprava se jevila jako nezbytná již při přijímáníAmsterodamské smlouvy. Tyto oblasti však byly tehdy zahrnuty ve formě seznamu do „Protokoluo institucích s výhledem na rozšíření EU“ (zejména složení Komise, redefinice kvalifikované většiny v Raděa omezení případů přijímání rozhodnutí jednomyslností). Tyto „amsterodamské zbytky“ („Amsterodamleftovers“), k nimž se postupně připojily další otázky (status Charty základních práv EU, posílení rolenárodních parlamentů aj.) měly být vyřešeny ve Smlouvě z Nice, která však jejich konečné řešení nakonectaké odsunula (srov. Baldwin 2006).19Jedná se v podstatě o synonymická označení jednotlivých variant tak, jak s nimi pracují někteří analytici.Jejich společným jmenovatelem je představa ponechání v platnosti dosavadních smluv s tím, že budoupouze doplněny smluvním dodatkem o různém rozsahu a obsahu.20Například M. Pitrová se domnívá, že řada příkladů dokládá, že ústavní smlouva nepřinesla zjednodušeníinstitucionálního schématu a nečiní unijní soustavu přehlednější. Naopak navrhované zásahy ohrožujísamotný legislativní proces a hrozí změnou parametrů unijních institucí směrem, který naznačuje rozkladpůvodních pravidel (Pitrová 2005: 4).