Česká politika v Evropské unii - Euroskop.cz

Česká republika a možné varianty revize primárního práva Společenství143Pokud jde o pozici ČR při realizaci těchto variant, je třeba vycházet ze skutečnosti, že ČRnáleží ke kategorii menších až středně velkých států v EU, že je členem novým a že ústavnísmlouvu dosud neratifikovala. S problémem tzv. mikroflexibility v podobě dojednanýchpřechodných období po vstupu má sice ČR své pozitivní i negativní zkušenosti, ty všaknelze srovnávat s rozsahem diferenciace, k níž by došlo v případě realizace těchto variant.Hodnocení pozice by se pak jistě odvíjelo od toho, ve které skupině členských států by seČR ocitla.Z ústavněprávního hlediska nejsou těmto variantám kladeny žádné překážky (viz kap.3.1); výklad ústavního pořádku ČR podaný ústavním soudem nebrání účasti ČR najakékoliv formě diferencované integrace; ten rovněž podpořil i možnost vystoupení ČRz integračního celku (naopak ústavní soud podmínil přenos části suverenity zachovánímmožnosti vystoupit). Pro některé stranické subjekty by sice představa účasti ČR mimo„tvrdé jádro“ integrace mohla být přitažlivá, nelze se však domnívat, že by našla obecnoupolitickou podporu.Rovněž dojednání výjimek pro ČR je variantou nepravděpodobnou, neboť ČR v rámcipředchozího procesu neuplatnila takové výhrady k obsahu ústavní smlouvy, které by bylolze řešit formou výjimek.10.4.2 Varianty spojené se změnou obsahu primárního práva(obsahové změny v užším smyslu)Tato skupina variant předpokládá, že v důsledku nepřijetí ústavní smlouvy nedojdek změnám celého rámce integračního projektu, nýbrž k změnám v obsahu primárníhopráva. Tyto varianty vycházejí z toho, že dosavadní změny primárního práva obsaženév Amsterodamské smlouvě a Smlouvě z Nice jsou nedostatečnou reakcí na rozšiřování EUna výsledný počet přesahující 27 členských států a že v současnosti platné primární právobude muset projít obsahovou revizí bez ohledu na přijetí či nepřijetí ústavní smlouvy(Baldwin 2006: 1, 10 – 11). Tyto varianty se tedy v podstatě odvíjejí od skutečnosti, že bezohledu na ústavní smlouvu je nutné realizovat změny primárního práva v těch oblastech,jejichž řešení bylo jak Amsterodamskou smlouvou, tak Smlouvou z Nice odsunuto. 18Podoba a rozsah těchto variant se liší od posouzení toho, které změny jsou skutečněnezbytné k tomu, aby EU po roce 2009 nečelila vážné institucionální krizi. Rozsah těchtootázek se proto pohybuje od minimalistické varianty zahrnující změny ve složení Komise(tento požadavek přímo plyne z čl. 4 Protokolu o rozšiřování Unie, který byl připojenke Smlouvě z Nice), přes prosazení změn hlasování v Radě až po varianty obsahově seblížící ústavní smlouvě (zjednodušení smluvního rámce, zařazení Charty základních právEU do primárního práva, změny předsednictví, zavedení stálého předsedy Evropské radya ministra zahraničí atd.).S rozsahem těchto variant pak korespondují formy jejich prosazování. Maximalistickévarianty budou vyžadovat zásahy do smluv, tedy dohodu členských států a následnouratifikaci, některé minimalistické varianty by pak hypoteticky ani nevyžadovaly změnysmluv a lze uvažovat o jejich prosazení i ve stávajícím smluvním rámci.10.4.2.1 Renegociace ústavní smlouvy o novém obsahuTato varianta uchovává základní vlastnost evropské ústavní smlouvy, tedy to, že se jednáo smlouvu plně nahrazující dosavadní smlouvy. Jinak řečeno, renegociací zde máme namysli proces, který zcela nahradí dosavadní laekenský proces a jeho výsledkem bude