Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Potenciální vegetace. V odstavci je uvedena<br />
jednotka potenciální pfiirozené vegetace pouÏitá<br />
v Mapû potenciální pfiirozené vegetace âeské republiky<br />
(Neuhäuslová et al. 1997, 1998), pokud je její náplÀ<br />
shodná nebo pfieváÏnû shodná s dan˘m biotopem.<br />
Tento odstavec je vypu‰tûn u biotopÛ náhradní vegetace<br />
a biotopÛ pfiirozené vegetace, které pro svÛj<br />
maloplo‰n˘ v˘skyt nebyly do Mapy potenciální<br />
pfiirozené vegetace zahrnuty.<br />
Fyziotyp. Zahrnuje pfievod na fyziotypy uvedené<br />
v publikaci Petfiíãek et al. (1999).<br />
Lesnická typologie. U lesních biotopÛ je<br />
uveden pfievod na jednotn˘ typologick˘ systém<br />
Ústavu pro hospodáfiskou úpravu lesÛ v Brand˘se<br />
nad Labem z roku 1984. Nadstavbovou jednotkou<br />
tohoto systému je soubor lesních typÛ, kódovan˘<br />
ãíseln˘m oznaãením lesního vegetaãního stupnû<br />
(1. dubov˘, 2. bukodubov˘, 3. dubobukov˘, 4. bukov˘,<br />
5. jedlobukov˘, 6. smrkobukov˘, 7. bukosmrkov˘,<br />
8. smrkov˘, 9. kleãov˘), a písmenn˘m oznaãením<br />
edafické kategorie (extrémní fiada: X – xerotermní,<br />
Z – zakrslá, Y – skeletová, J – suÈová; exponovaná<br />
fiada: N – kamenitá kyselá, F – kamenitá svûÏí,<br />
A – acerózní kamenitá, C – vys˘chavá; kyselá fiada:<br />
M – chudá, I – uléhavá kyselá, K – kyselá; Ïivná fiada:<br />
S – svûÏí, H – hlinitá, B – bohatá, D – obohacená<br />
(hlinitá acerózní), W – bazická (vápencová); oglejená<br />
fiada: V – vlhká, O – svûÏí oglejená (stfiednû bohatá),<br />
P – kyselá oglejená, Q – chudá oglejená; podmáãená<br />
fiada: T – chudá podmáãená, G – podmáãená (stfiednû<br />
bohatá); ra‰elinná fiada: R – ra‰elinná; luÏní fiada:<br />
L – luÏní, U – úÏlabní). Napfiíklad kód 4F oznaãuje<br />
soubor lesních typÛ svahová buãina. Soubory lesních<br />
typÛ se dále dûlí na základní jednotky naz˘vané<br />
lesní typy, které jsou nejãastûji pojmenovány pomocí<br />
dominantního druhu podrostu nebo v˘znamného<br />
ekologického faktoru pÛdního prostfiedí. Kód lesního<br />
typu se skládá z kódu souboru lesních typÛ doplnûného<br />
o ãíslo lesního typu v rámci nûkteré z tzv. pfiírodních<br />
lesních oblastí. Napfiíklad kód 4F1 oznaãuje<br />
lesní typ svahová buãina kapradinová, jehoÏ název<br />
se u oblastní varianty mÛÏe roz‰ifiovat o v˘znaãn˘<br />
znak abiotického prostfiedí (napfi. roklinová). Pokud<br />
jsou z nûkterého souboru lesních typÛ v daném<br />
biotopu obsaÏeny jen nûkteré lesní typy, je doplnûn<br />
jejich v˘pis. Platí-li pfievod biotopu na urãit˘ lesní<br />
typ nebo soubor lesních typÛ pouze v rámci nûkteré<br />
pfiírodní lesní oblasti, je uvedeno ãíslo této oblasti<br />
následující po zkratce PLO. Pokud biotop zahrnuje<br />
urãit˘ soubor lesních typÛ jen zãásti, jsou uvedeny<br />
odkazy na dal‰í biotopy, které tomuto souboru<br />
lesních typÛ také zãásti odpovídají.<br />
Geobiocenologie. U lesních a kfiovinn˘ch biotopÛ<br />
je uveden pfievod na základní jednotky geobiocenologické<br />
typizace pfiírody, tj. skupiny typÛ geobiocénÛ<br />
(Zlatník 1976). Je pouÏit ZlatníkÛv systém, kter˘<br />
upravili a upfiesnili Buãek & Lacina (1999), v nûkter˘ch<br />
pfiípadech s upraven˘mi ãesk˘mi názvy, jak je<br />
navrhl ·tykar (2000). Skupiny typÛ geobiocénÛ jsou<br />
uvedeny tzv. geobiocenologickou formulí, která<br />
obsahuje na prvním místû ãíslo vegetaãního stupnû<br />
(1. dubov˘, 2. bukodubov˘, 3. dubobukov˘, 4. bukov˘<br />
s dubojehliãnatou variantou v pánvích, 5. jedlobukov˘,<br />
6. smrkojedlobukov˘, 7. smrkov˘, 8. kleãov˘),<br />
na druhém místû oznaãení trofické fiady<br />
nebo mezifiady (A – oligotrofní, AB – oligotrofnû mezotrofní,B<br />
– mezotrofní, BC – mezotrofnû nitrofilní,<br />
C – nitrofilní, CD – nitrofilnû bazická, D – bazická)<br />
a na tfietím místû symbol hydrické fiady<br />
(1 – zakrslá neboli suchá, 2 – omezená, 3 – normální,<br />
4 – zamokfiená, 5a – mokrá s proudící vodou,<br />
5b – mokrá se stagnující vodou, 6 – ra‰elini‰tní).<br />
Nûkteré skupiny typÛ geobiocénÛ pfiesahují dva<br />
i více vegetaãních stupÀÛ, a potom jsou rozli‰ována<br />
tzv. inferiora a superiora, tj. niωí a vy‰‰í stupnû<br />
(zkratky inf., sup., n. st., v. st.). Písmeno x na konci<br />
formule znamená xerickou variantu vegetaãní stup-<br />
Àovitosti, písmeno v znamená ovlivnûní vrcholov˘m<br />
fenoménem. Pokud biotop zahrnuje urãitou skupinu<br />
typÛ geobiocénÛ jen zãásti, jsou uvedeny odkazy<br />
na dal‰í biotopy ãásteãnû odpovídající této skupinû<br />
typÛ geobiocénÛ.<br />
Struktura a druhové sloÏení. V odstavci<br />
jsou uvedeny údaje o struktufie porostÛ, dominantních,<br />
diagnostick˘ch nebo dal‰ích rostlinn˘ch<br />
druzích bûÏnû se vyskytujících v daném biotopu.<br />
Nomenklatura cévnat˘ch rostlin je sjednocena podle<br />
Klíãe ke kvûtenû âeské republiky (Kubát 2001),<br />
vûdecká jména mechorostÛ podle díla Die Moosund<br />
Farnpflanzen Europas (Frey et al. 1995), ãeská<br />
jména mechorostÛ podle Klíãe k urãování mechorostÛ<br />
âSR (Pilous & Duda 1960) a nûkter˘ch dal‰ích<br />
pramenÛ, vûdecká jména li‰ejníkÛ podle Katalogu<br />
li‰ejníkÛ âeské republiky (Vûzda & Li‰ka 1999), ãeská<br />
11
Change language