Důvodová zpráva

- 211 -
Ustanovení odstavce 1 obsahuje úpravu oprávnění každé osoby, v jejíž prospěch svědčí
právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, podat po nařízení daňové exekuce u příslušného
správce daně návrh na vyloučení tohoto majetku z výkonu rozhodnutí. Jedná se o obdobné
ustanovení právní úpravy tzv. excindační žaloby v občanském soudním řádu, přizpůsobené
specifickým podmínkám daňového řízení. Na rozdíl od excindační žaloby a řízení o této
žalobě, kde se jedná o řízení návrhové, jehož zahájení je závislé pouze a jedině na vůli
navrhovatele, tzn. subjektu, který se domnívá a tvrdí prostřednictvím žalobního návrhu
existenci určitého práva znemožňujícího provedení daňové exekuce, je v případě postupu při
správě daní možné toto řízení zahájit i z moci úřední a správci daně je přímo stanovena
povinnost zahájit řízení o vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty pro případ, že na
základě své vlastní činnosti (např. vyhledávání), zjistí existenci práva znemožňujícího
provedení daňové exekuce, či případně pokud vzniknou pochyby, podložené určitými
zjištěními o tom, že by takové právo existovat mohlo.
Proti rozhodnutí, jímž bylo o daném návrhu rozhodnuto, ať už kladně nebo záporně, je
v odstavci 2 stanovena patnáctidenní lhůta pro podání odvolání.
V odstavcích 3 a 4 se upřesňují jednotlivé lhůty, ve kterých mohou dotčené osoby
v závislosti na skutečnosti, zda jim je doručován exekuční příkaz či nikoli, podat návrh na
vyloučení majetku z daňové exekuce. V případě příjemců exekučního příkazu je lhůta
k podání návrhu shodná s odvolací lhůtou, která je ve smyslu § 175 odst. 3 patnáctidenní.
Ostatní osoby mohou svůj návrh podat v subjektivní lhůtě 8 dnů ode dne, kdy se o nařízení
daňové exekuce dozvěděli, nejpozději však v objektivní lhůtě ukončené zahájením dražebního
jednání, resp. provedení daňové exekuce v případě, že k prodeji věcí dochází mimo dražbu.
K § 177 - Prohlášení o majetku
Odstavec 1 přiznává správci daně možnost uložit dlužníkovi povinnost k podání
prohlášení o majetku ve lhůtě, kterou stanoví a která nesmí být kratší patnácti dnů. Výzva,
kterou je dlužník vyzván k plnění této povinnosti, musí obsahovat poučení, ve kterém správce
daně dlužníka seznámí s jeho povinnostmi a následky jejich nedodržení. Podmínkou vyžádání
prohlášení o majetku je nemožnost vymoci nedoplatek příkazem k výplatě z účtu u
poskytovatele platebních služeb ať již započatou exekucí nebo nemožností exekuci zahájit.
V souladu s odstavcem 2 musí být údaje, které dlužník v prohlášení o majetku uvádí,
úplné a pravdivé, přičemž nesplnění této zákonné podmínky může správce daně sankcionovat
pořádkovou pokutou (§ 240 a násl.). Na rozdíl od úpravy obsažené v občanském soudním
řádu umožňující učinění prohlášení o majetku toliko při formálním protokolovaném jednání
před soudcem, dává navrhovaná úprava dlužníkovi možnost učinit toto podání i písemně či
elektronicky s tím, že podpis na příslušné listině musí být vzhledem k možným dopadům
způsobeným nekorektním prohlášením o majetku dlužníka úředně ověřen.
Odstavec 3 obsahuje taxativní výčet údajů, které je dlužník povinen uvést o svém
majetku. Z tohoto výčtu jsou vyloučeny věci, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, tedy
zejména věci nižší hodnoty patřící dlužníkovi, jejichž úplné uvedení by bylo prakticky
nereálné.
V odstavci 4 je modifikována povinnost dlužníka k podání prohlášení o majetku, a to
pro případ, že dlužník učinil prohlášení o majetku u příslušného správce daně v uplynulých
šesti měsících před doručením další výzvy k podání prohlášení o majetku, anebo pokud byl
k obdobnému úkonu vyzván soudem.
Současně se v odstavci 5 vymezuje okruh právních skutečností, za jejichž existence je
dlužník zproštěn povinnosti podat prohlášení o majetku.
Podle odstavce 6 se zakazuje dlužníkovi disponovat s jeho majetkem, s výjimkou
činností uvedených v tomto ustanovení, pod sankcí neúčinnosti takovýchto úkonů vůči