Důvodová zpráva

- 207 -
pouze v rovině platební. Ručitel může též v souladu s příslušnými ustanoveními návrhu
zákona zprostit správce daně povinnosti mlčenlivosti.
Ručitel je podle odstavce 2 po doručení výzvy oprávněn nahlížet do spisu daňového
subjektu v rozsahu, který mu poskytne dostatečné informace k tomu, aby mohl kvalifikovaně
brojit proti zaslané výzvě, popřípadě aby uplatnil podnět k prominutí daně z moci úřední. Ve
fázi před vydáním výzvy mu je přiznáno toliko právo informovat se u správce daně o výši
nedoplatku, za který ručí.
Odstavec 3 řeší situaci, kdy ručitel iniciuje svou žádostí instrument posečkání daně
nebo rozložení úhrady daně do splátek (§ 152). V takovém případě se výhoda z toho plynoucí
bude vztahovat pouze na ručitele, tzn. že posečkání úhrady ručitele nezbavuje primárního
dlužníka hrozby eventuálního vymáhání v případě, kdy správce daně zjistí, že přišel
k majetku, který může být exekuován.
Po dobu posečkání se vůči ručiteli neuplatní úrok z posečkané částky tak, jako se ve
smyslu odstavce 4 vůči ručiteli neuplatní obecný úrok z prodlení v momentě, kdy posečkáno
není. Ručitel je tak k zaplacení dlužné částky motivován pouze hrozbou případné exekuce a
náklady s tím spojenými. Jinak je mu v tomto ohledu přiznáno příznivější postavení než
daňovému subjektu (dlužníkovi), jemuž je nedoplatek nadále úročen. Je tak zohledněna i
skutečnost, že odvolání ručitele vůči výzvě má odkladný účinek.
Ručitel je dále oprávněn v souladu s odstavcem 5 vyžádat si potvrzení o úhradě
nedoplatku.
Platby uskutečněné ručitelem nelze podle odstavce 6 použít na nedoplatky k jiným
daním, než za které ručitel ze zákona ručí. Tomu odpovídá i úprava v § 148 odst. 2. Finanční
prostředky, které za daňového dlužníka uhradil ručitel v případě, kdy došlo k prominutí daně,
úhradě této daně daňovým dlužníkem, nebo k jinému zániku daňové povinnosti, za níž ručitel
ze zákona ručí, se stávají přeplatkem ručitele. Současně se upravuje postup při vracení
přeplatku tak, aby byl vůči ručiteli šetrný, neboť v případě existence vlastních nedoplatků
ručitele u správce daně provede správce daně jejich úhradu takto vzniklým přeplatkem.
K § 169 – Zajištění daně ručením nebo bankovní zárukou
Dalším zcela novým způsobem zajištění daně je dobrovolné ručení a bankovní záruka.
Pro oba tyto soukromoprávní instituty se použije obecná úprava občanského, resp.
obchodního práva, pokud navrhovaný zákon nestanoví jinak.
Projev vůle, kterým se ručitel zavazuje k přijetí ručení za pohledávku daňového
subjektu u správce daně, musí mít podle odstavce 1 písemnou formu, přičemž podpis musí být
úředně ověřený. Akceptaci provede správce daně formou rozhodnutí.
Dokladem o přijetí bankovní záruky je podle odstavce 2 záruční listina, což odpovídá
obecné úpravě tohoto způsobu zajištění.
Práva a povinnosti ručitele, resp. banky, v rámci daňového procesu jsou podle odstavce
3 shodná s právy a povinnostmi zákonného ručitele.
K § 170 – Zálohy
Daň lze zajistit prostřednictvím placení záloh, není-li daň ještě známa a neuplynul den
její splatnosti. Ve srovnání s nynější úpravou je rozdíl ten, že správce daně bude moci stanovit
bez samotné změny poslední známé daně zálohy toliko nižší (tedy příznivější), případně
povinnost daň zálohovat zrušit.
Ustanovení odstavce 1 vymezuje pojem záloha, avšak která daň a jakým způsobem je
zajišťována zálohovou platbou, stanoví zvláštní zákony. Navrhovaný zákon používá pojem