Důvodová zpráva

- 229 -
Pokud je ustanoven správce dědictví soudem nebo z listiny o správě dědictví, tedy
z vůle zůstavitelovy, plní tento podle odstavce 4 daňové povinnosti namísto dědice. Jeho
procesní postavení v rámci správy daní je zakotveno v § 21 odst. 3.
Pokud není dědic znám a nebyl-li ustanoven správce dědictví, je správci daně v odstavci
5 umožněno, aby podnětem upozornil soud na tuto situaci a z důvodu obecného zájmu na
vypořádání daňových povinností zůstavitele ustanovil správce dědictví. Ode dne podání
podnětu u soudu do doby než je ustanoven správce dědictví, popřípadě ukončeno dědické
řízení, daňové řízení stojí, stejně jako běh příslušných lhůt pro stanovení či placení daní.
Odstavec 6 řeší situaci, kdy dědictví připadne státu.
Odstavec 7 stanoví místní příslušnost správce daně po přechodu daňové povinnosti na
dědice, popřípadě na stát. Ustanovení vychází z předpokladu, že nejlépe tyto povinnosti,
vzniklé před zánikem daňového subjektu, zná dosavadní správce daně. Nic však nebrání
tomu, aby podle reálné situace došlo k delegaci správy těchto povinností na správce daně
příslušného právnímu nástupci.
K § 234
Ustanovení odstavce 1 stanoví přechod daňové povinnosti vzniklé před zánikem
právnické osoby na právního nástupce zanikajícího daňového subjektu, dále upravuje procesní
postavení právního nástupce. Současně stanoví správci daně povinnost na základě žádosti
právního nástupce rozhodnutím osvědčit jeho nově získané postavení daňového subjektu na
místo zaniklé právnické osoby.
V odstavci 2 je řešen případ, kdy právnická osoba, která je daňovým subjektem, zanikne
rozdělením, přičemž není zřetelně vypořádán přechod daňové povinnosti na její právní
nástupce. V takovém případě určí právní nástupnictví ohledně daňových povinností správce
daně. K plnění platební povinnosti ohledně nedoplatků zanikající právnické osoby jsou
nástupci zavázáni solidárně. Správce daně proto může žádat její plnění na kterémkoli z nich.
Odstavec 3 určuje pro snazší orientaci a provázanost s používáním pojmu právnická
osoba pro účely tohoto zákona i zánik tzv. procesních subjektů, tj. např. stálá provozovna,
plátcova pokladna, které vznikají a po určitou dobu trvají, avšak stále pod přímou majetkovou
odpovědností daňového subjektu, který je vytvořil. Nejedná se tedy v tomto případě o
přechod daňové povinnosti, ale pouze o přechod povinností procesních, které v ostatních
případech jsou důsledkem přechodu hmotně-právní daňové povinnosti.
Ustanovení odstavce 4 upravuje práva a povinnosti právního nástupce či orgánu veřejné
moci, který rozhodl o zániku právnické osoby bez provedení likvidace, a to včetně právnické
osoby, která zanikla bez provedení likvidace při změně právní formy tak, že jsou mu přiznána
práva a uloženy povinnosti, jaké by měla zaniklá právnická osoba.
Povinnosti právnické osoby, která vstoupila do likvidace, ve vztahu k daňovému řízení,
a to jak v průběhu likvidace, tak i při jejím ukončení, vymezuje odstavec 5, přičemž stejný
postup se uplatní i v případě, že do skončení likvidace společnosti nebo výmazu v obchodním
rejstříku byl zjištěn dosud neznámý majetek; vzniklá daňová povinnost se považuje za
daňovou povinnost, která byla předmětem podání ke dni zpracování návrhu na rozdělení
likvidačního zůstatku. Stejná situace může nastat, objeví-li se potřeba jiných nezbytných
opatření souvisejících s likvidací a je např. na základě těchto skutečností soudem rozhodnuto
o obnovení likvidace.
Odstavec 6 pak řeší postup tzv. zbytkových státních podniků, kdy je poslední část
privatizovaného majetku státního podniku převáděna po zániku Fondu národního majetku na
stát.
Odstavec 7 stanoví místní příslušnost správce daně po přechodu daňové povinnosti na
právního nástupce. Ustanovení vychází z předpokladu, že nejlépe tyto povinnosti vzniklé před