Důvodová zpráva

- 239 -
stěžovatel nebude s výsledkem šetření spokojen, má právo obrátit se na nejblíže nadřízeného
správce daně s žádostí o prošetření způsobu vyřízení jeho stížnosti. Byla-li stížnost správcem
daně akceptována, provede nezbytná opatření k nápravě, o nichž bude stěžovatel, zřejmě
úředním přípisem, vyrozuměn spolu s výsledkem šetření.
K § 254 – Vztah ke správnímu řádu
Toto ustanovení upravuje jednoznačné vyloučení správního řádu pro správu daní, a to
včetně jeho ustanovení § 2 až 8. Pojednání o vzájemném vztahu obou zmiňovaných právních
úprav je obsaženo v obecné části důvodové zprávy.
K § 255 – Zmocňovací ustanovení
Obsahuje shrnutí jednotlivých zmocnění pro Ministerstvo financí k vydání prováděcích
právních předpisů tak, jak jsou uvedeny jednotlivých částech návrhu zákona. Jedná se
o vyhlášku, kterou se upravuje rozsah, v němž příslušný orgán hradí hotové výdaje a náhradu
ušlého výdělku třetím osobám, zejména v souvislosti s výkonem jejich funkce zástupce
při daňovém řízení, a o vyhlášku, kterou se vydávají kolkové známky a upravuje způsob
placení touto formou. Vzhledem k přiměřenosti věcných změn nebude mít navrhovaná úprava
komplexnější dopad na systematiku právního řádu v tom smyslu, že by vyžadovala větší počet
prováděcích právních předpisů.
K § 256 – Přechodná ustanovení
V návrhu je kladen náležitý důraz na problematiku přechodu z „dosavadních“ podmínek
na „nové“. V tomto směru se navrhuje zajistit určité přechodové lhůty, zejména v souvislosti s
novinkami, které se od nové právní úpravy očekávají. Z přechodných ustanovení by mělo být
zřejmé, ve kterých případech se použije nová právní úprava a kdy se bude po přechodnou
dobu vycházet z dosavadního textu zákona o správě daní a poplatků.
Bod 1 řeší vymezení působnosti nového daňového řádu ve vztahu k řízením, která byla
zahájena ještě před nabytím účinnosti nové právní úpravy, a stanoví zachování účinků
příslušných procesních úkonů. To platí i pro plné moci uplatněné před účinností nové právní
úpravy s tím, že jejich účinky se posuzují již podle nové úpravy. V případě pochybností o
rozsahu dříve udělené plné moci vyzve správce daně zmocnitele k předložení jejího nového
vyhotovení.
Bod 2 reaguje na změnu, kterou navrhovaná úprava způsobí v oblasti vedení spisu a
nahlížení do jeho obsahu. Z důvodů náročnosti a nesnadnosti nelze vyžadovat, aby se dosud
vedené spisy přizpůsobily nové úpravě, tudíž jejich vedení bude nadále zabezpečováno podle
ustanovení § 23 zákona o správě daní a poplatků, ve znění platném do dne účinnosti
navrhovaného zákona.
Bod 3 reaguje na situaci, kdy podle dosavadní právní úpravy není výslovně upravena
možnost prohlášení nicotnosti rozhodnutí, přičemž zde existuje institut tzv. neplatnosti
rozhodnutí, který je svým obsahem prakticky totožný. Rozhodnutí vydaná do dne účinnosti
navrženého zákona bude moci správce daně osvědčit jako neplatná z důvodů, které
navrhovaný zákon vyžaduje pro nicotnost rozhodnutí.
Bod 4 určuje zachování stávajících pravidel pro výpočet lhůt pro vrácení vratitelného
přeplatku, pokud tyto započaly běžet před účinností nové právní úpravy. Na tom závisí i
skutečnost, od kdy se uplatní nově pojatý úrok související s vratitelným přeplatkem.
Body 5 až 8 obsahují řešení přechodu na novou soustavu postihů za porušení povinností
při správě daní tak, aby nedošlo k retroaktivnímu působení. Stávající institut „zvýšení daně“
je nahrazen pokutou za opožděné tvrzení daně (§ 243) v závislosti na uplynutí lhůty pro
podání daňového tvrzení. Působení navržené úpravy ohledně institutu penále (§ 244) a úroku