Důvodová zpráva

- 208 -
záloha pouze v případech, kdy je potřeba odlišit tento instrument od obecného pojmu daň,
který je použit v ostatních případech.
V odstavci 2 se vymezují právní skutečnosti, na jejichž základě platí daňový subjekt
stanovené zálohy na daň. Jedná se o povinnost takovou zálohu platit na základě zákonem
uložené povinnosti daňovému subjektu nebo o povinnost, která je daňovému subjektu
stanovena v rozhodnutí správce daně.
Současně se v odstavci 3 upravuje zásada, podle níž je suma záloh na daň, tak jak jsou
tyto placeny daňovým subjektem, použita po skončení zdaňovacího období na úhradu
skutečné výše daně.
Odstavec 4 upravuje procesní postup a právní následky pro platby záloh na daň
v případě, že jsou tyto závislé (jejich výše nebo periodicita) na poslední známé dani.
Současně se v odstavci 5 opravňuje správce daně, aby prostřednictvím rozhodnutí
(je proti němu připuštěno odvolání) stanovil odlišně výši nebo periodicitu záloh od povinnosti
stanovené zákonem, případně aby v odůvodněných případech zrušil povinnost daňového
subjektu daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období, popřípadě i zpětně. Úprava reaguje na
systém, kterým se stanoví výše záloh z jakési v minulosti nastalé situace, která se však může
v individuálním případě zásadně změnit; správce daně pak výši záloh nebo celou zálohovou
povinnost přiblíží realitě. Tato změna však nově nemůže být provedena v neprospěch
daňového subjektu.
Odstavec 6 upravuje postup při vzniku nové povinnosti platit zálohy na daň.
3. 5. 5. Vymáhání daní
Část návrhu upravující vymáhání daní dopadá na oblast, kdy daňový subjekt dobrovolně
neuhradí nedoplatek. Tato úprava se týká exekuce na peněžitá plnění uložená při výkonu
veřejné moci a určená do veřejných rozpočtů. Navazuje tak mj. i na úpravu správního řádu,
který sám upravuje exekuci na nepeněžitá plnění a v případě § 106 správního řádu předvídá
použití řádu daňového v rámci tzv. dělené správy. Obecná ustanovení tohoto bloku pak bude
nutné použít i v případě, že na základě další volby, kterou návrh orgánům veřejné moci (nyní
v postavení správce daně) přiznává, bude zvolena jiná nežli daňová exekuce, o níž bude
pojednáno níže a která tvoří pouze jednu z cest, jak může být vymáhání příslušného
peněžitého plnění (daně) realizováno.
K § 171 - Způsoby vymáhání
K realizaci vymáhání se správci daně v odstavci 1 ponechává možnost volby, zda tak
učiní sám postupem označeným v navrhované úpravě jako daňová exekuce, zda podá návrh
na výkon rozhodnutí soudu, či požádá o vymožení nedoplatku soudního exekutora. V rámci
této volby by měl správce daně s přihlédnutím k nutnosti šetřit práva zúčastněných osob
(zásada přiměřenosti) a k zásadě hospodárnosti, jakož i k vlastnímu personálnímu vybavení,
zvolit co nejefektivnější možnost pro vymožení dlužného nedoplatku. Pro specifické případy,
které mohou na straně daňového subjektu nastat, je zde i obecné zmocnění pro správce daně
k tomu, aby uplatnil nedoplatek v řízení realizovaném podle právní úpravy, která řeší
úpadkové právo, nebo přihlášením nedoplatku do veřejné dražby.
Odstavec 2 stanoví, že správce daně, kterému přísluší vymáhat nedoplatek, je oprávněn
rovněž k jeho vybrání, tj. přijetí platby učiněné ze strany dlužníka dobrovolně. Důvodem
tohoto jednoznačného vymezení působnosti je skutečnost, že orgán, který nedoplatek vymáhá,
nemusí být vždy totožný s orgánem, který povinnost zaplatit dlužnou částku stanovil či
deklaroval, a který ji k následnému vymáhání postoupil, čímž přešla působnost ke správě
placení (tj. vybírání, vymáhání i zajištění) a evidenci nedoplatků na další orgán. Nejčastějším