Důvodová zpráva

- 233 -
V odstavcích 3 a 4 je stanovena prekluzívní lhůta, ve které lze pořádkovou pokutu
uložit. V případě negativního chování v průběhu jednání je časový okamžik vázán přímo na
dané jednání, neboť to odpovídá zásadě rychlosti a procesní ekonomie.
K § 241
V odstavci 1 se vymezuje prostor pro uvážení (diskreci) správce daně při ukládání
pořádkové pokuty, tzn. při rozhodování, zda tuto pokutu uložit či neuložit, a při určení její
výše. Správce daně musí přihlédnout zejména k závažnosti, době trvání a případným
následkům protiprávního jednání.
V odstavci 2 je upravena možnost uložit pokutu i opakovaně za předpokladu, že po
uložení pořádkové pokuty nebyla zjednána náprava a protiprávní stav i nadále trvá nebo se
opakuje. Je tak reflektován smysl pořádkové pokuty, kterým je primárně vynutit splnění
určitého úkonu či odstranění negativního stavu, nikoli trestat za spáchaný prohřešek. Možnost
opakovat uložení pokuty a případné stupňování její intenzity, by měla být účinným nástrojem
na ty případy, kdy dotyčná osoba nespolupracuje ani po předchozí „varovné“ sankci.
Podle odstavce 3 bude diskrece správce daně také předmětem odůvodnění rozhodnutí.
Vzhledem k diskreční pravomoci správce daně má odvolání podané proti rozhodnutí, kterým
se ukládá pokuta, odkladný účinek, a splatnost je tímto ustanovením stanovena až na patnáctý
den poté, co rozhodnutí o uložení pokuty nabude právní moci.
V odstavci 4 se stanoví, který orgán veřejné moci spravuje placení pořádkové pokuty a
rozpočtové určení příjmů plynoucích z uložených pokut.
K § 242
V tomto ustanovení je řešena situace, kdy v zájmu rychlosti a hospodárnosti bude
účelné celou záležitost týkající se pořádkové pokuty vyřešit přímo na místě (dříve pomocí
institutu blokové pokuty). K této situaci bude moci dojít pouze v případě přímé spoluúčasti
obou stran, tj. při jednání. Navrhuje se proto umožnit správci daně uložit pořádkovou pokutu
při jednání s osobou zúčastněnou na správě daní, a její zaplacení příjemcem v hotovosti. Tato
možnost správce daně je limitována pouze tím, že se jedná o pokutu do 5 000 Kč, a že
příjemce pokuty uzná důvody pro její uložení a zároveň ji na místě zaplatí. V takovém
případě není nutno zaprotokolované rozhodnutí o uložení pokuty odůvodňovat a nelze proti
němu uplatnit odvolání. Dále je v tomto ustanovení stanovena lhůta splatnosti takto uložené
pokuty. Ustanovení rovněž obsahuje zmocnění pro Ministerstvo financí k vydání tiskopisů
stvrzenek pořádkových pokut zaplacených na místě. Nadále se ve správě ani nepočítá
s využitím tzv. blokové pokuty.
K § 243 – Pokuta za opožděné tvrzení daně
Navrhované ustanovení nově upravuje postih za opožděné podání daňového přiznání,
hlášení, vyúčtování, a to i v případě dodatečných podání. Pokuta vzniká přímo ze zákona ve
stanovené výši, nastanou-li zde předpokládané skutečnosti. Vzhledem k tomu, že její výše je
stanovena přímo v zákoně, správce daně ji sdělí daňovému subjektu platebním výměrem
(deklaratorním rozhodnutím), bez nutnosti diskrece. Daňový subjekt je liberován z prvních
pěti dní, které promešká.
Stanovená výše sankce je tvořena procentní částkou, která se počítá za každý den
prodlení. Toto procento je pak „zastropováno“ jednak maximálním procentem (v případě
nepodání daňového přiznání 5%), ale také maximální hodnotou 300.000,- Kč. Minimální
suma, kterou lze předepsat je z důvodu hospodárnosti nastavena na 100,- Kč.
V případě, že výsledkem následného stanovení daně je daň ve výši 0 ( a tedy vypočtená
pokuta by byla nulová), eventuelně na základě daňového tvrzení nedojde ke stanovení daně