Důvodová zpráva

- 189 -
Dalším instrumentem pro komunikaci s plátcem daně je vyúčtování podle odstavce 2,
které plátce daně podává ve lhůtě čtyř měsíců po uplynutí každého kalendářního roku. Je věcí
speciální úpravy v hmotně-právním daňovém zákonu, zda povinnostem, které jsou předmětem
vyúčtování, bude předcházet povinnost podávat hlášení či nikoliv. Povinnost stanovená ve
vyúčtování se vyměřuje, případně doměřuje obecným postupem zakotveným v následujících
ustanoveních s přihlédnutím ke speciální úpravě v § 227 a násl. týkající se daně vybírané
srážkou a úpravě ve zvláštních zákonech.
K § 136 – Opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování
Tento instrument umožňuje daňovému subjektu, který podal daňové přiznání nebo
vyúčtování ještě před uplynutím lhůty pro jeho podání, opravit případné nedostatky tohoto
podání tzv. opravným daňovým přiznáním, popř. opravným vyúčtováním. Současně stanoví
povinnost správci daně, aby se původním vadným podáním dále nezabýval. Obdobným
způsobem lze měnit i dodatečné daňové přiznání či dodatečné vyúčtování, popřípadě již
podaná opravná daňová přiznání či vyúčtování.
K § 137 – Vyměření daně
Vyměřením podle odstavce 1 je správcem daně zjištěn případný základ daně (v
závislosti na druhu daně) a vyčíslena daň, popřípadě daňový odpočet, daňová ztráta či jiný
způsob zdanění, a v té výši je o ní i rozhodnuto. Tento postup platí i v případě, že zvláštní
daňový zákon používá ve smyslu daně pojem daňová povinnost, vlastní daňová povinnost atd.
Výsledkem vyměřovacího řízení, které je zahájeno podáním daňového přiznání nebo
vyúčtování, nebo z moci úřední, je vydání rozhodnutí (platebního výměru). V tomto
rozhodnutí správce daně autoritativně osvědčí tvrzení daňového subjektu v případě, že
dospěje ke zjištění, že toto tvrzení odpovídá podle míry poznání v daném okamžiku jeho
skutečné daňové povinnosti. Pokud na základě provedených zjištění správce daně zjistí, že
tvrzená daň neodpovídá daňové povinnosti daného daňového subjektu, stanoví výslednou daň
sám s tím, že rozdíl mezi částkou tvrzenou a částkou zjištěnou v rozhodnutí vyznačí.
V případech, kdy daňový subjekt nesplní svou povinnost tvrzení a nepodá řádné daňové
tvrzení, stanoví výslednou daň správce daně s využitím postupů předvídaných v navrhovaném
zákoně. Obecná úprava vyměření se uplatní i v případě, že je daň stanovena plátci daně
k přímé úhradě na základě speciální úpravy daňových zákonů (viz k § 227 a násl.).
Odstavec 2 stanoví náhradní lhůtu pro zaplacení rozdílu mezi daní tvrzenou daňovým
subjektem a daní vyměřenou správcem daně, popřípadě pro úhradu daně vyměřené z moci
úřední. Zásadní novinkou navazující na stanovení daně, ať už vyměřením nebo doměřením, je
posunutí splatnosti daně ve výši, která byla stanovena nad rámec tvrzení daňového subjektu.
Tento rozdíl, který v případě nepodání daňového tvrzení a následného stanovení daně z moci
úřední může představovat i celou vyměřenou (nebo doměřenou) částku, bude splatný až
patnáct dní po právní moci rozhodnutí. Jedná se ovšem o náhradní lhůtu splatnosti, tudíž úrok
z prodlení se počítá i nadále od původního dne splatnosti. Daňový subjekt, který bude brojit
proti rozdílu stanovenému správcem daně svým odvoláním, tak bude mít odsunut okamžik
splatnosti, ovšem s rizikem, že neúspěch v odvolacím řízení bude znamenat vznik úroku
z prodlení ohledně té částky, která nebyla na účtu správce daně uhrazena k původnímu dni
splatnosti daně. V tomto ohledu jde o zcela logickou ochranu před paušálním odvoláním
vedeným pouze za účelem odsunout splatnost rozdílně stanovené částky. Touto změnou se
očekává především eliminace následných náhrad škody v případech, kdy za současné právní
úpravy odvolací orgán konstatuje nesprávnost stanovení daně, v důsledku čehož je pak část
uhrazených prostředků vracena i s příslušným úrokem. V tomto případě nelze přímo hovořit o
odkladném účinku odvolání, byť se jedná v principu o podobné účinky, neboť posunutá