Důvodová zpráva

- 164 -
Pokud správce daně vyhoví žádosti daňového subjektu na pokračování v dokazování,
musí podle odstavce 4 zahájit tento postup do 15 dnů od podání žádosti. V rámci tohoto
způsobu dokazování, který předpokládá vzájemný dialog mezi daňovým subjektem a
správcem daně, jehož výsledkem má být odstranění přetrvávajících pochybností, jsou
daňovému subjektu přiznána stejně široká oprávnění jako při daňové kontrole, a to odkazem
na příslušná ustanovení. Rozsah takto prověřovaných skutečností je dán jednak rozsahem
přetrvávajících pochybností ze strany správce daně, ale také návrhem daňového subjektu,
který tento postup svou žádostí iniciuje. V případě, že správce dojde k závěru, že není
zapotřebí pro vydání rozhodnutí, kterým má být stanovena daň, v dokazování dále
pokračovat, tzn. daň lze dostatečně spolehlivě stanovit, je povinen vydat rozhodnutí ve věci
do 15 dnů od podání žádosti.
Odstavec 5 stanoví nepříznivé právní následky pro daňový subjekt v případě, kdy
daňový subjekt nevyhoví výzvě správce daně vydané podle odstavce 1 tohoto ustanovení
nebo nevyužije své oprávnění podle odstavce 6. Tento důsledek neúspěšného odstranění
pochybností, tj. stanovení daně kontumačně podle pomůcek, může rovněž nastat, i když
kontrola vyvolaná podle odstavce 4 prokáže, že nelze daň stanovit dokazováním.
2.6.3. Průběh řízení
Stejně jako jiná řízení je i řízení před správcem daně z jedné strany ohraničeno aktem,
který jej zahajuje (buď podáním osoby zúčastněné na správě daní nebo úkonem správce daně
vůči této osobě) a z druhé strany aktem, který jej ukončuje. Jde o akta, kterými správce daně
uplatňuje svěřenou pravomoc. Aby mohl správce daně rozhodnout, potřebuje mít nástroje,
které mu umožní zjistit co nejúplněji skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. K tomu slouží
proces dokazování a jednotlivé důkazní prostředky. Vedle zjišťování zmíněných skutečností,
potřebuje správce daně rovněž zajistit efektivní průběh řízení, aby mohlo splnit svůj účel,
k čemuž využívá další specifické prostředky. Návrh v tomto případě zachovává tradiční
instrumenty procesních předpisů, jako je předběžná otázka či předvolání a předvedení, jakož i
úpravu nákladů řízení. V návrhu je materie upravující tyto instrumenty soustředěna podle
chronologie celého řízení. Zohledněny jsou i instituty typické výlučně pro daňové řízení
(pomůcky a sjednání daně), které mají navazující vztah k dokazování.
K § 91 – Zahájení řízení
Ustanovení odst. 1 upravuje okamžik zahájení řízení. Řízení může být zahájeno buď
úkonem osoby zúčastněné na správě daní, který je učiněn prostřednictvím podání z její strany,
či úkonem správce daně učiněným z úřední povinnosti směrem k osobě zúčastněné na správě
daní. Počátek řízení je obecně vázán ke dni doručení podání příslušnému správci daně (tj. ke
dni přijetí tohoto podání), nebo ke dni, kdy byl správcem daně učiněn daný úkon. V případě,
že tímto úkonem je např. rozhodnutí vydané správcem daně, nastane okamžik zahájení řízení
až v momentě, kdy je příjemce toto rozhodnutí s jeho obsahem seznámen Nestačí tedy pouhé
vyhotovení stejnopisu rozhodnutí či jeho předání doručovateli.
Odstavec 2 v souladu se zásadou oficiality (§ 10 odst. 2) ukládá správci daně povinnost
zahájit řízení v případě, že daňový subjekt nesplní svou povinnost učinit příslušné podání.
Nejčastěji se bude jednat o nepodání daňového přiznání.
Odstavec 3 deklaruje, že obecné pravidlo podle odstavce 1 o zahájení řízení lze uplatnit
i pro případy, kdy je třeba posoudit okamžik zahájení určitého dalšího postupu, ke kterému
dochází při správě daní (řízení je rovněž postupem při správě daní). K takovémuto dalšímu
postupu dochází většinou z iniciativy správce daně (např. daňová kontrola, ohledání apod.).