Důvodová zpráva

- 126 -
obsahuje i zásady typické pro daňové právo (např. zásada neveřejnosti, ochrany mlčenlivosti
atd.), nikoliv pro právo správní.
K § 5
Zásada zákonnosti obsažená v ustanovení odstavce 1 je vyjádřením ústavní zásady, že
daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona viz. čl. 11 odst. 5 Listiny. Dále je
v tomto odstavci stanoveno, že zákonem se pro účely daňového řádu rozumí i mezinárodní
smlouva, která je součástí právního řádu.
Ustanovení odstavce 2 jednak konkretizuje pro správce daně ústavní zásadu
enumerativnosti státních pretenzí, legální licence a zákazu zmocnit orgán veřejné moci
k libovůli, když stanoví, že správce daně může v rámci své činnosti činit pouze to, co mu
zákon výslovně dovoluje nebo umožňuje dovolit.
V odstavci 3 je založen princip šetření práv osob podřízených vrchnostenské pravomoci
správce daně. S tím souvisí i zásada přiměřenosti (proporcionality) při ukládání a vyžadování
povinností správcem daně, která ovšem nemůže jít proti základnímu cíli správy daní (§ 1 odst.
2). Současně se zde předjímá zavedením legislativní zkratky osoba zúčastněná na správě daní
použití tohoto pojmu, který je v modifikované podobě (osoba zúčastněná na řízení) v platné
právní úpravě používán nejednotně. Je tedy jednoznačně deklarováno jeho použití pouze na
subjekty správy daní odlišné od správce daně a úředních osob vykonávajících fakticky jeho
oprávnění.
K § 6
Pro správu daní podle odstavce 1 je charakteristické, že předpokládá a dodržuje
procesní rovnost osob zúčastněných na správě daní.
Pro správu daní je typická spolupráce daňových subjektů a správce daně, jejíž základ
tvoří zásada součinnosti při správě daní v odstavci 2, kde je obecně vyjádřena povinnost
správce daně spolupracovat s daňovým subjektem a opačně. Je nutno mít na zřeteli, že
součinnost je právem i povinností osob zúčastněných na správě daní, přičemž tato může být i
vynucována (např. pořádková pokuta).
V odstavci 3 je zakotvena zásada poučovací, která odpovídá ústavnímu právu na právní
pomoc v řízení před orgánem veřejné moci. V dalších ustanoveních se promítá zejména
v nutnosti opatřit rozhodnutí příslušným poučením o možnosti (či nemožnosti) uplatnit
opravný prostředek, existenci odkladného účinku apod. Smyslem této zásady je poskytnout
poučení o procesních právech a povinnostech, nikoliv zajistit výklad textu zákona.
Odstavec 4 upravuje zásadu vstřícnosti a slušnosti, která by měla provázet správu daní.
Správa daně předpokládá tzv. klientský přístup správce daně i jeho úředních osob vůči
zúčastněným osobám, který se promítá v jednotlivých instrumentech obsažených
v navrhované právní úpravě. Oproti tomu požadavek absence neslušného či dokonce
urážlivého chování je nutný adresovat všem subjektům správy daní, tedy i jednotlivým
zúčastněným osobám. Nesplnění této zásady je předvídáno jednak v ustanovení o pořádkové
pokutě (§ 242 a násl.), ale také v možnosti podání stížnosti proti chování jednotlivých
úředních osob (§ 253).
K § 7
Odstavec 1 zakotvuje obecnou zásadu rychlosti řízení. Povinnost postupovat bez
zbytečných průtahů stíhá správce daně, přičemž obecnou ochranu při jejím porušení obsahuje
ustanovení o ochraně před nečinností podle navrhovaného § 36 a násl.