Důvodová zpráva

- 129 -
2. Obecná část o správě daní
2.1. Správce daně a osoby zúčastněné na řízení
Navrhovaná úprava správy daní vymezuje obdobně jako dosud, dva základní okruhy
subjektů, které participují na správném zjištění, stanovení a úhradě daňových příjmů
veřejných rozpočtů. Na straně jedné je to správce daně jako správní orgán, který příslušná
daňová řízení a postupy „organizačně“ zajišťuje, a na straně druhé to jsou osoby, které se ze
zákona nebo z pokynu správce daně na zajištění cíle správy daní podílejí. Oběma okruhům
osob pak zákon vymezuje konkrétní práva a povinnosti při správě daní.
2.1.1. Správce daně
K § 12 –Věcná příslušnost
Vykonávat daný úsek správy daní mohou podle odstavce 1, který stanoví věcnou
příslušnost, pouze ty orgány veřejné moci, které jsou k tomu kompetentní přímo ze zákona
nebo na základě zákona, tj. v případě, že zákon ke vzniku věcné příslušnosti v dané věci
vyžaduje naplnění určité podmínky (např. atrakce z důvodu nečinnosti, dožádání, delegace).
Zákon určuje, která kategorie orgánů veřejné moci a v jakém stupni je oprávněna a povinna
provádět danou činnost.
Správcem daně je podle odstavce 2 každý správní orgán, případně i jiný orgán, pokud
jej zvláštní zákon v příslušném rozsahu zmocňuje k výkonu správy daní. Postavení správce
daně tak mohou mít vedle standardních orgánů jako jsou územní finanční orgány i další
orgány v případech, že zákon stanoví procesní postup při správě dalších peněžitých plnění
nebo jejich placení podle zákona upravujícího správu daní. Nemusí se přitom jednat výlučně o
orgány správní (např. soudy v rámci agendy soudních poplatků a tzv. justičních pohledávek
v rámci dělené správy).
Pro přehlednost dalšího textu zákona se v odstavci 3, v souladu s úpravou obsaženou ve
správním řádu, vymezuje pojem správní orgán. Nutnost tohoto vymezení vyplývá ze
skutečnosti, že v platném správním řádu je tento pojem vymezen toliko jako legislativní
zkratka pro účely daného zákona, tudíž ji nelze obecně vztáhnout na jiné právní předpisy.
K § 13 –Pravomoc správce daně
Návrh vychází ze skutečnosti, že orgán veřejné moci není nadán subjektivními právy a
povinnostmi, pročež vymezuje v odstavci 1 v obecné rovině okruh jeho pravomocí; nahrazuje
tak pojetí současné právní úpravy ve smyslu práv a povinností správce daně. Je tak
promítnuta zásada zákonnosti, podle níž lze veřejnou moc uplatňovat pouze v zákonem
vymezených případech a zákonným způsobem. Jednotlivé pravomoci jsou pak v dalším textu
návrhu rozvedeny v příslušných ustanoveních.
Výjimku ve vrchnostenském postavení správce daně tvoří případy, kdy se správce daně
účastní občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daně. Pro tyto případy
mu musí být zákonem přiznána procesní způsobilost. V odstavci 2 je proto zakotvena aktivní i
pasivní legitimace správce daně k podávání návrhů na zahájení občanského soudního řízení
a k účasti na tomto řízení za předpokladu, že jde o řízení související se správou daní. Jedním
z typických řízení, kterého se správce daně účastní jako věřitel, je insolvenční řízení.