Důvodová zpráva

- 132 -
z moci úřední a příslušné dožádání lze učinit jak u správce daně stejného stupně, tak i stupně
nižšího. Pro využívání tohoto institutu budou dány důvody zejména při naplnění zásad
efektivity, hospodárnosti a rychlosti správy daní. O případných sporech vzniklých při
dožádání rozhoduje instančně vyšší správce daně.
K § 20 -- Delegace
Návrh nadále zachovává možnost delegace místní příslušnosti na základě zákona, tj.
rozhodnutím správce daně. Odstavec 1 však oproti platné právní úpravě klade konkrétnější
podmínky. Institut delegace představuje možnost přenesení místní příslušnosti ke správě daní
na jiného věcně příslušného správce daně. K jeho využití může dojít na žádost daňového
subjektu nebo z podnětu příslušného správce daně. Správce daně vyššího stupně, nadřízený
oběma správcům daně, deleguje místní příslušnost ke správě daní tehdy, shledá-li důvody
takového návrhu účelnými z hlediska naplnění zásad správy daní, zejména z pohledu
odbornosti, hospodárnosti a šetření práv dotčených osob. Za opodstatněnou může být
považována např. delegace na žádost daňového poradce s odůvodněním, že výkon jeho
profese ovlivňuje jeho vztahy s místně příslušným správcem daně. Vzhledem k tomu, že
rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti znamená výrazný zásah do práv a povinností
dotčeného daňového subjektu, je odvolání proti tomuto rozhodnutí přiznán odkladný účinek.
Delegace představuje odchylnou změnu obecných pravidel daných zákonem pro
stanovení místní příslušnosti, a proto dojde-li ke změně zákonných podmínek, je nutno
v souladu s odstavcem 2 znovu prověřit, zda i nadále existují důvody z hlediska zásad správy
daně pro stanovení místní příslušnosti odlišně od zákona. Nadřízený správce daně pak může
původní delegaci zrušit či potvrdit, popřípadě provést delegaci na jiného správce daně,
zejména pokud zjistí, že nastaly nové podmínky, které nebyly při původní delegaci
zohledněny, popřípadě tyto podmínky dříve neexistovaly.
2.1.2. Osoby zúčastněné na správě daní a zastoupení
Okruh dalších osob, které participují na naplnění cíle správy daní, vymezuje návrh
v samostatném bloku pod společným označením osoby zúčastěné na správě daní. Je
zohledněn fakt, že se nejedná pouze o účastníky řízení (ve smyslu jiných procesních
předpisů), neboť jejich procesní práva jsou dána i v režimu mimo probíhající řízení, zejména
v rámci vyhledávací činnosti správce daně. Samotné postavení daňového subjektu, který je ve
vrchnostensky podřazeném postavení primárně účasten správy daní, není odvozováno od
existence daňového řízení, nýbrž od existence daňových povinností vyplývajících z hmotněprávní
úpravy.
Daňový subjekt (§ 21 a § 22)
K § 21
Návrh vychází z předpokladu, že vymezení daňového subjektu musí být upraveno
v jednotlivých hmotně-právních daňových zákonech. Pro potřeby procesního předpisu je tak
podle odstavce 1 za daňový subjekt považována osoba, kterou takto daňový zákon označí,
resp. využije ustálené označení poplatník (obvykle osoba, jejíž příjmy jsou přímo podrobeny
zdanění) nebo plátce daně (obvykle osoba, která pod osobní majetkovou odpovědností odvádí
správci daně daň vybranou od poplatníků). Podmínky, za nichž se konkrétní fyzická nebo
právnická osoba stává poplatníkem nebo plátcem daně, tedy daňovým subjektem, jsou
vymezeny ve zvláštních daňových zákonech. Je tomu tak proto, že teprve podle konkrétního
druhu daně vzniká různým subjektům toto postavení spolu s určením, jakým způsobem budou
plnit své povinnosti při správě daní. Daňové zákony pak mohou společný pojem „daňový