Důvodová zpráva

- 133 -
subjekt“ používat v případech, kdy se stanoví povinnosti nebo přiznávají práva oběma typům
subjektů povinných k dani. Rovněž právní nástupce, který vstupuje do práv svého předchůdce
se tak stává daňovým subjektem. V případě odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou
ve smyslu ustanovení § 2 považovány v dalším textu navrhovaného zákona za daň, má osoba
povinná k tomuto odvodu rovněž postavení daňového subjektu, resp. poplatníka, ačkoliv jí
zákon tak výslovně neoznačuje. Totéž platí i pro osoby, kterým bylo uloženo peněžité plnění
podle správního řádu.
Odstavec 2 stanoví, že daňový subjekt, i když přestal splňovat kritéria vymezení tohoto
pojmu v jednotlivých zákonech, zůstává nadále v pozici daňového subjektu pro uplatnění
procesních práv při správě daní, pokud je ještě možno o jeho daňové povinnosti vést
příslušná řízení.
Odstavec 3 reaguje na skutečnost, že správy daní se mohou namísto daňového subjektu
účastnit i osoby, které disponují stejnými procesními právy, přičemž se nejedná o zastoupení.
Vztah mezi daňovým subjektem a touto osobou zakládá a upravuje jiný zákon a na jeho
základě vydané rozhodnutí. Z hlediska daňového procesu je na tuto osobu pohlíženo jako na
daňový subjekt, pokud zákon nestanoví zúžení tohoto postavení. V praxi půjde zejména o
správce dědictví a insolvenčního správce, popřípadě další správce ustanovené na základě
zákona.
K § 22
V ustanovení odstavce 1 se vymezuje pojem plátcovy pokladny a stanoví rozhodné
skutečnosti, po jejichž splnění lze organizační jednotku plátce daně považovat za plátcovu
pokladnu, přičemž zvláštní daňový zákon stanoví, pro které daňové povinnosti se tento
procesní instrument použije. Tato organizační jednotka není podmíněna jinými formálními
úkony, než vlastním určením daňového subjektu, nejčastěji se jedná o vnitřní organizační
normu.
Plátcově pokladně je podle odstavce 2 místně příslušným ten správce daně, v obvodu
jehož územní působnosti je umístěna plátcova pokladna, neboť to odpovídá zásadě
hospodárnosti a procesní ekonomie.
Procesní postavení plátcovy pokladny je konkretizováno v odstavci 3 tak, že plátcova
pokladna má při správě daní stejná práva a povinnosti jako plátce daně, přičemž majetková
odpovědnost plátce daně ve vztahu k jeho pokladně zůstává nedotčena. Pro případ kolize mezi
jednáním plátce daně a jeho plátcovy pokladny je explicitně upřednostněno jednání plátce
daně, který je hlavním nositelem povinností při správě daní. Dojde-li k vymáhání nedoplatku
evidovaného k plátcově pokladně, vymáhání zajistí na základě dožádání správce daně
příslušný daňovému subjektu, který plátcovu pokladnu zřídil, neboť se jedná o výkon vůči
jeho majetku. Již historicky je plátcova pokladna využívána zejména z důvodu oboustranného
zjednodušení komunikace a tím i lepší efektivnosti správy daní, např. při správě povinností
plátce daně z příjmů ohledně srážkové daně a daně ze závislé činnosti. Vzhledem k předmětu
úpravy se konkretizace daně, při jejíž správě se použije daný procesní institut, ponechává na
příslušném hmotně-právním daňovém zákonu.
K § 23 – Třetí osoby
Dalším okruhem osob, které se na řízení mohou podílet, jsou s výjimkou daňového
subjektu, všechny další osoby, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž
práva a povinnosti jsou správou daní dotčena v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem.
Návrh je označuje tradičním názvem třetí osoby. Do této skupiny lze zahrnout svědka,
odborného konzultanta, znalce, tlumočníka, jakož i další osoby mající povinnost součinnosti
při správě daní.