Důvodová zpráva

- 202 -
nově příslušnému správci daně. Rovněž je zde stanovena povinnost k předání údajů o právní
moci předmětného rozhodnutí a lhůty, ve které musí být předání výše uvedených údajů
realizováno
Podle odstavce 3 má předávající orgán povinnost upozornit na případnou změnu při
správě peněžitého plnění (např. z důvodu zahájení řízení o opravném nebo dozorčím
prostředku, včetně přezkumu soudu) či na důvody pro odložení exekuce.
Odstavec 4 prolamuje povinnost mlčenlivosti, pokud jde o informace ohledně
peněžitých plnění v rámci dělené správy. Správce daně, který správu placení peněžitého
plnění převzal, informuje předávající orgán o vývoji, který při dobrovolné či nedobrovolné
úhradě nastal.
Odstavec 5 obsahuje speciální ustanovení pro určení místní příslušnosti správce daně
provádějícího správu placení předaného peněžitého plnění. Ta se řídí podle sídla orgánu
veřejné moci, který peněžité plnění uložil.
3. 5. 3. Vybírání daní
Nejčastější formou placení daně je její vybrání (přijetí dobrovolné platby). Na daňový
subjekt, který v rámci plnění svých daňových povinností a respektování zásady součinnosti,
dodrží předepsaná pravidla, bude dopadat výhradně tato pasáž, nikoliv část návrhu zákona,
která se věnuje vymáhání daně.
Způsob placení daně (§ 158 až 160)
K § 158
Ustanovení odstavce 1 stanoví, že daň je primárně placena příslušnému správci daně
v české měně.
V odstavci 2 je upraven postup pro případ, kdy je platba poukázána v cizí měně; i tehdy
se připíše na účet v české měně.
Prostřednictvím taxativního výčtu v odstavci 3 vymezuje toto ustanovení způsoby
platby daně. Primárním způsobem placení daní by měl být bezhotovostní platební styk, ale je
připuštěno i placení v hotovosti, přičemž v případě platby v pokladnách u jednotlivých
správců daně je stanoven maximální limit dané transakce s cílem zmenšit rizika a s tím
spojené náklady, které představuje nutnost zabezpečení větších peněžních částek v hotovosti.
V ustanovení odstavce 4 je Ministerstvo financí zmocněno k vydání prováděcího
předpisu o kolkových známkách, jakož i k vydání kolkových známek samotných.
K § 159
Odstavec 1 určuje daňovému subjektu povinnost, aby uvedl, na kterou daň je jeho
platba určena a zároveň povinnost správce daně ji na tuto daň přijmout.
Odstavec 2 upravuje postup správce daně a následně i daňového subjektu pro případ, že
platba daně nebyla dostatečně označena. V takovém případě je platba prozatímně převedena
na tzv. účet nejasných plateb a daňový subjekt je vyzván k dodatečnému určení platby. Při
nesoučinnosti je právo určit označení daně postoupeno správci daně.
Podle odstavce 3 se účet nejasných plateb použije i v případě, že není známa osoba,
která platbu uskutečnila. Správce daně pak musí učinit veškerá možná opatření, aby osobu,
která úhradu provedla, identifikoval a posléze přiřadil došlou platbu ke konkrétní daňové
povinnosti.
Správci daně se v odstavci 4 stanoví povinnost přijmout každou platbu daně, a to
nezávisle na tom, kým byla tato platba provedena. Je tak umožněno, aby platební operaci