Důvodová zpráva

- 195 -
učiněn. Stejné účinky by mělo mít i podání řádného daňového tvrzení, které je podáno
opožděně tak, aby zde byl totožný prostor pro stanovení daně (3 roky) jako v případě, kdy
daňový subjekt řádně splní své povinnosti. Posledním úkonem, který způsobí přetržení tříleté
lhůty pro stanovení daně, je oznámení výzvy správce daně k podání řádného daňového tvrzení
v případě, že správce daně zjistí, že daňový subjekt nesplnil svou povinnost k tomuto podání.
V určitých případech, je nutné podle odstavce 4 běh lhůty pro stanovení daně dočasně
zastavit z důvodu, že paralelně probíhá řízení před soudem, které má zásadní význam pro
správné stanovení daně (např. dědické řízení). Specifickou oblast pak tvoří správní soudnictví.
Zčásti duplicitně k § 41 soudního řádu správního je zde deklarován fakt, že lhůta pro
stanovení daně neběží při řízení před soudem, které se týká rozhodnutí o stanovení daně a
může vyústit i v jeho zrušení. Z povahy věci tento případ může nastat i v rámci řízení před
Ústavním soudem. Návrh tak nově upraví stavění lhůt pro případ probíhajícího soudního
řízení o rozhodnutích, jichž se běh těchto lhůt dotýká. Vzhledem k tomu, že je navržena
změna konstrukce instrumentu navrácení v předešlý stav tak, že jej bude možné uplatnit i na
propadné lhůty procesního charakteru (typicky odvolací lhůta), je nutné zohlednit tuto
skutečnost ve vztahu ke lhůtě pro stanovení daně. Navrácení v předešlý stav by nemělo být na
újmu časovému prostoru (minim. 1 roku), který má správce daně na vyřízení odvolání. Je
proto navrženo, aby se běh lhůty pro stanovení daně stavěl i po dobu, která nastala od
propadnutí lhůty do jejího navrácení v předešlý stav. Pokud tedy daňový subjekt se svou
žádostí o navrácení odvolací lhůty v předešlý stav uspěje, bude mít správce daně stejný
časový prostor ve vztahu ke lhůtě pro stanovení daně, jako by měl v případě, kdy by odvolatel
podal odvolání včas.
V odstavci 5 je stanovena tradiční maximální desetiletá lhůta, po kterou je možno lhůty
obnovovat a tedy daň stanovit.
Odstavec 6 modifikuje pravidla platná pro běh lhůt, pro případ nabytí právní moci
rozhodnutí vydaného soudem, v jehož výroku byl příslušný daňový subjekt shledán vinným
ze spáchání trestného činu daňového, tedy trestného činu, jehož skutková podstata je
vymezena v závislosti na porušení daňových zákonů. Jedná se např. o trestný čin zkrácení
daně nebo nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení. V takovém případě, který
bude spíše výjimkou, může správce daně stanovit daň bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta
pro stanovní daně.
Správci daně je podle odstavce 7 dána možnost stanovit daň bez ohledu na běh lhůt,
pokud se daňový subjekt svým tvrzením daně bude domáhat jejího stanovení k naplnění
podmínek, za nichž zaniká trestnost jeho chování v důsledku účinné lítosti.
3. 5. Placení daní
Velice důležitou část návrhu představují ustanovení upravující platební rovinu
daňového řízení. Pojem placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich
vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit
podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu nebo úhradu nedobrovolnou. Zvýšeného významu
se dostává platební části vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s § 106 odst. 3 správního
řádu, podle procesních pravidel zde obsažených, budou postupovat i orgány veřejné moci
v rámci tzv. dělené správy.