Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

More documents

Recommendations

Info

BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 58 články tovce za škodu způsobenou sportovci jinému) a R 15/83 (řešící odpovědnost za škodu vzniklou divákovi při sportovním utkání); při výčtu literatury k ustanovení § 420 obč. zák., upravujícího obecnou odpovědnost za škodu, pak komentář obsahuje odkaz na jeden z článků slovenského autora Josefa Prusáka. 9 Publikace věnovaná speciálně odpovědnosti za škodu při výkladu prevenčních povinností uzavírá, že porušení prevenční povinnosti, při splnění dalších zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu, zakládá odpovědnost za škodu, přičemž soudní praxe tímto způsobem postupuje. Poznámka pod čarou v této souvislosti obsahuje opětovně odkaz na R 16/80 a dále odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 21 Co 27/1977, podle kterého „ustanovení § 415 obč. zák. je povahy obecné, a proto i lyžaři, sjíždějící svah kristiánkami, jsou povinni počínat si tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví. Neexistuje zvláštní právní předpis o tom, jak si mají počínat lyžaři při sjíždění svahu. Avšak i oni musí pozorovat své okolí, dodržovat dostatečnou vzdálenost mezi ostatními. Musí také při jízdě ovládat svou rychlost, aby byli schopni kdykoliv zastavit, popřípadě i pádem zabránit kolizím, prostě počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví.“ 10 Novějším rozhodnutím pak je usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 11 – předmětné rozhodnutí je zajímavé zejména tím, že při posouzení právní odpovědnosti sportovce za sportovní úraz bylo aplikováno italské právo a bylo publikováno s následující právní větou: „Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře na sjezdové trati jsou závazná a jejich porušení představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“ Ze skutkového hlediska se jednalo o případ, kdy dne 4. 2. 1998 při lyžování na sjezdovce v Gitschbergu došlo ke střetu žalobce a žalované za situace, kdy žalobce jel jako předposlední ve skupině lyžařského kurzu v širokém oblouku a žalovaná, přijíždějící zezadu, jej uviděla před sebou na krátkou vzdálenost (za terénním zlomem) a střetu již nemohla zabránit. Žalobci byly poškozeny lyže a utrpěl luxaci pravého ramene. Soud I. stupně věc posoudil podle čl. 2043, 1223, 1225 a 1226 italského občanského zákoníku a podle čl. 2, 3 a 4 Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a dospěl k závěru, že žalovaná porušila povinnosti, stanovené těmito pravidly, když nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a terénním podmínkám, což měla učinit zvláště v místě, kde přes terénní překážku není výhled. Její námitky, že žalobce nevzal v úvahu přiměřenost obtížnosti sjezdovky svým schopnostem a že měl být připraven na manévr, který by střetu zabránil, soud I. stupně neshledal důvodnými vzhledem k tomu, že sjezdové tratě jsou veřejné a záleží na lyžaři, jakou si vybere. Byla to naopak žalovaná, kdo se přibližoval zezadu, a tedy ona měla podle čl. 3 Pravidel FIS povinnost zvolit takovou dráhu, aby neohrozila před ní jedoucí lyžaře. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že příči- 58 nou vzniku škody způsobené žalobci bylo jednání žalované, která nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem a terénním podmínkám. Takový skutkový závěr odpovídá výsledkům provedeného dokazování a soudem I. stupně byla podle názoru odvolacího soudu správně posouzena i odpovědnost žalované za škodu podle italského hmotného práva, které v čl. 2043 občanského zákoníku váže vznik odpovědnosti na jakýkoliv čin, úmyslný nebo nedbalostní, který přivodí jiným nespravedlivou škodu. V daném případě žalovaná byla lyžařkou přijíždějící zezadu, a měla tedy zvolit takovou dráhu, aby neohrozila před sebou jedoucího lyžaře. Ve smyslu čl. 3 Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace bylo povinností obou účastníků přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a mj. i terénním podmínkám, což žalovaná nesplnila, když při jízdě narazila zezadu do žalobce, který jako člen skupiny jel v širokém oblouku. V rámci podaného dovolání žalovaná namítala, že odvolací soud se nevypořádal s jejími výhradami, které vznesla v odvolání proti skutkovým zjištěním soudu I. stupně ohledně průběhu nehodového děje, a že ze skutkových zjištění nevyplývá závěr soudu I. stupně, že žalobce jel širokým obloukem, nikoliv traverzem. Za terénním zlomem, který nebyl shora vidět, prováděl žalobce manévr, jehož výsledkem bylo, že jel prakticky horizontálně a nebyl vidět, a v době bezprostředně před střetem neučinil nic k jeho odvrácení. Terénní překážka – zde terénní zlom – patří ke sjezdovce jako ke sportovní dráze a neospravedlňuje vynucování absolutní povinnosti přizpůsobit této terénní překážce rychlost jízdy z hlediska povinnosti předvídat, že se na sjezdovce bude pohybovat lyžařský kurz a bude křížit dráhu neobvyklým způsobem. Zdůraznila, že podle čl. 2043 italského občanského zákoníku se odškodňuje pouze „nespravedlivá škoda“, tedy škoda, na jejímž vzniku nemá žalobce žádný podíl. Soudům oběma stupňů pak dovolatelka vytkla, že neposoudily spoluodpovědnost poškozeného, která je upravena v čl. 1227 občanského zákoníku. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak dovolatelka spatřuje v tom, že soud aplikoval italské hmotné právo, přičemž žádná dostupná judikatura neřeší uvedenou pro- blematiku, 12 BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006 a dále v tom, že soud její odpovědnost za škodu dovodil na základě pravidla FIS, které není pramenem práva, byť je zvykovou normou, a toto pravidlo nemůže mít přednost před zákonem, tedy ani v tom, že by se soud nemusel zabývat otázkou spoluúčasti žalobce na škodě podle obecně závazného právního předpisu. Dovolací soud neshledal dovolání přípustné s ohledem na absenci otázky zásadního právního významu [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] a své rozhodnutí postavil na následujících právních závěrech: a) Spoluzavinění poškozeného – Argument dovolatelky, že se soudy opomněly zabývat otázkou spoluzavinění žalobce, neshledal dovolací soud důvodným. Vyložil, že spoluzavinění poškozeného, které omezuje odpovědnost škůdce, může být jen takové jednání, které je jednou z příčin vzniku škody. Tato konstrukce pak je obsažena
BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 59 BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006 články i v čl. 1227 italského občanského zákoníku, podle kterého pokud nedbalostní čin věřitele přispěl ke způsobení škody, snižuje se odškodnění podle závažnosti zavinění a významu z něj vzniklých následků. V této souvislosti dovolací soud uzavřel, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že škoda vznikla výlučně v důsledku jednání žalované, když nedbalostní čin žalobce, který by byl jednou z příčin jemu způsobené škody, nebyl zjištěn. S námitkou, že na sjezdovce, která neodpovídala schopnostem žalobce, jel tento příliš pomalu a nacvičoval oblouk pod terénním zlomem, který nebyl shora vidět, se vypořádal dovolací soud tak, že tyto okolnosti nezapříčinily vznik jeho škody na zdraví a na věcech, neboť bez toho, že do něj žalovaná, přijíždějící zezadu, narazila, k jeho zranění a poškození lyží by nedošlo. Rovněž tak nelze žalobci přičítat zavinění na vzniku škody, spočívající v tom, že před střetem neučinil nic, aby mu zabránil. Nebylo totiž jeho povinností volit svou jízdní dráhu v závislosti na způsobu jízdy za ním jedoucího lyžaře či se vyhýbat zezadu přijíždějícímu lyžaři. b) Porušení povinností žalovanou – Ve vztahu k jednání žalované pak dovolací soud zdůraznil, že její povinností bylo sledovat situaci před sebou a na sjezdovce jet tak, aby neohrozila před sebou jedoucí lyžaře. Její odpovědnost se pak neváže k porušení povinnosti přizpůsobit rychlost své jízdy existenci terénního zlomu, avšak za škodu odpovídá žalobci proto, že nepřizpůsobila rychlost a způsob své jízdy situaci na sjezdovce, kdy neměla, popř. nemohla mít přehled v dostatečné vzdálenosti před sebou, sjížděla veřejně přístupnou sjezdovku takovou rychlostí, že pomalu jedoucího žalobce spatřila až ve chvíli, kdy již nebyla schopna střetu s ním zabránit. c) Charakter sportovních pravidel – V této souvislosti dovolací soud zdůraznil, že Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky, a slouží tak k předcházení vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost. I když nejsou obecně závazným právním předpisem, jsou tato pravidla pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva či nikoliv. Uvedené rozhodnutí svými závěry a zdůrazněním významu Pravidel chování pro lyžaře, vydaných Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), navazuje na ustálený evropský judikatorní vývoj, který také uvedeným sportovním pravidlům přikládá velký význam, a potud lze závěry vyjádřené v rozhodnutí považovat za konstantní. Na základě uvedených rozhodnutí lze učinit jeden zobecňující závěr. <strong>Česká</strong> soudní praxe při posuzování sportovních úrazů vychází z ustanovení § 415 obč. zák. a odpovědnost za sportovní úrazy odvíjí od porušení tzv. generální prevenční klauzule, tj. od porušení povinnosti předcházet hrozícím škodám. Nelze zřejmě předpokládat, že by mělo dojít k nějakým zásadním změnám v tomto judikatorním vývoji. Přestože soudní praxe vždy zohledňuje specifika jednotlivých případů, jedná-li se o úraz způsobený sportovcem jinému sportovci, shledává dosavadní judikatura porušení prevenční povinnosti vždy, dojde-li jednáním sportovce k porušení sportovních pravidel, jež sice nemají povahu předpisů a norem právních, jejich dodržení je však podle závěrů judikatury určující pro posouzení, zda ze strany sportovce došlo k protiprávnímu úkonu či nikoliv. Je však třeba také uvést, že soudní praxe se dosud vyjádřila pouze k otázce, za jakých podmínek odpovědnost sportovce za sportovní úraz vzniká, a to obecným závěrem spojeným s porušením sportovních pravidel, a tím i prevenční povinnosti, dosud však nezaujala výslovné stanovisko k vymezení podmínek, za nichž naopak odpovědnost za škodu na straně sportovce dána není. B) Právní doktrína Pomineme-li starší příspěvek A. Pechy, pak se nová právní doktrína omezuje prakticky jen na příspěvek M. Jankovské, která se však odpovědností lyžařů nezabývá příliš podrobně. Poukazuje na skutečnost, že odpovědnost za bezpečnost při provozování lyžařského sportu nese jen ten, kdo zákonnou povinnost porušil, přičemž občanskoprávní vztahy se budou řídit pouze občanským zákoníkem. M. Jankovská zdůrazňuje, že lyžaři při provozu na sjezdovkách a lyžařských drahách nejsou žádnými pravidly vázáni. Jsou však povinni chovat se tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě či životním prostředí ve smyslu ustanovení § 415 obč. zák. s tím, že zaviněné porušení této povinnosti s sebou nese odpovědnost a závazek k náhradě škody. Závěrem svého příspěvku pak autorka zdůraznila, že by stálo za úvahu výslovně již známá a jinde běžně používaná pravidla akceptovat a prosazovat jejich aplikaci, a tím zvýšit bezpečnost lyžařského sportu. 13 III. Zahraniční vývoj <strong>Česká</strong> soudní praxe při posuzování sportovních úrazů ....odpovědnost za sportovní úrazy odvíjí od ...porušení povinnosti předcházet hrozícím škodám. 59 Podívejme se na některé zahraniční zkušenosti v dané oblasti. Švýcarsko Švýcarská soudní praxe i právní doktrína věnuje uvedeným otázkám trvalou a podrobnou pozornost. Švýcarská doktrína správně poukazuje na skutečnost, že s neustále rostoucím počtem lyžařů sledovaly i nehody a úrazy stejnou vzestupnou křivku. Vzhledem k tomuto faktickému stavu Mezinárodní lyžařská federace v roce 1967 přijala „Lyžařská pravidla“, která od té doby výrazně ovlivnila judikaturu soudů. Např. F. Chappuis poukazuje na skutečnost, že tato pravidla na druhou stranu zohledňovala judikaturu v oblasti občanského a trestního práva v příslušných zemích. Vliv pravidel sportovního chování na trestní právo v oblasti
Page 1 and 2:
BA11-12-06 OBALKA6.qxd 28.11.2006 1
Page 3 and 4:
BA 11-12 œvod 01-20.qxd 27.11.2006
Page 5 and 6: BA 11-12 œvod 03-20.qxd 24.11.2006
Page 19 and 20: BA 11-12 ŁlÆnky n 21-97.qxd 24.11
Page 23 and 24: BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11
Page 55: BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11
Page 97 and 98: BA 11-12 jud_rec.qxd 23.11.2006 12:
Page 107 and 108:
BA 11-12 z advokacie 111-125.qxd 23
Page 109 and 110:
Page 111 and 112:
Page 113 and 114:
Page 115 and 116:
Page 117 and 118:
Page 119 and 120:
Page 121 and 122:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 123 and 124:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 125 and 126:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 127 and 128:
BA 11-12 inf.a zaj 127-136.qxd 27.1
Page 129 and 130:
BA 11-12 inf.a zaj 127-136.qxd 27.1
show all

Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?