20.02.2013 Views

Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 58<br />

články<br />

tovce za škodu způsobenou sportovci jinému) a R 15/83<br />

(řešící odpovědnost za škodu vzniklou divákovi při sportovním<br />

utkání); při výčtu literatury k ustanovení § 420<br />

obč. zák., upravujícího obecnou odpovědnost za škodu,<br />

pak komentář obsahuje odkaz na jeden z článků slovenského<br />

autora Josefa Prusáka. 9<br />

Publikace věnovaná speciálně<br />

odpovědnosti za škodu při výkladu prevenčních<br />

povinností uzavírá, že porušení prevenční povinnosti, při<br />

splnění dalších zákonných předpokladů odpovědnosti za<br />

škodu, zakládá odpovědnost za škodu, přičemž soudní<br />

praxe tímto způsobem postupuje. Poznámka pod čarou<br />

v této souvislosti obsahuje opětovně odkaz na R 16/80<br />

a dále odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp.<br />

zn. 21 Co 27/1977, podle kterého „ustanovení § 415 obč.<br />

zák. je povahy obecné, a proto i lyžaři, sjíždějící svah kristiánkami,<br />

jsou povinni počínat si tak, aby nedocházelo ke<br />

škodě na zdraví. Neexistuje zvláštní právní předpis o tom,<br />

jak si mají počínat lyžaři při sjíždění svahu. Avšak i oni musí<br />

pozorovat své okolí, dodržovat dostatečnou vzdálenost<br />

mezi ostatními. Musí také při jízdě ovládat svou rychlost,<br />

aby byli schopni kdykoliv zastavit, popřípadě i pádem zabránit<br />

kolizím, prostě počínat si tak, aby nedocházelo ke<br />

škodám na zdraví.“ 10<br />

Novějším rozhodnutím pak je usnesení Nejvyššího soudu<br />

České republiky ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo<br />

1506/2004 11<br />

– předmětné rozhodnutí je zajímavé zejména<br />

tím, že při posouzení právní odpovědnosti sportovce<br />

za sportovní úraz bylo aplikováno italské právo a bylo<br />

publikováno s následující právní větou: „Pravidla chování<br />

pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS,<br />

nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře<br />

na sjezdové trati jsou závazná a jejich porušení představuje<br />

porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“<br />

Ze skutkového hlediska se jednalo o případ, kdy dne<br />

4. 2. 1998 při lyžování na sjezdovce v Gitschbergu došlo<br />

ke střetu žalobce a žalované za situace, kdy žalobce jel<br />

jako předposlední ve skupině lyžařského kurzu v širokém<br />

oblouku a žalovaná, přijíždějící zezadu, jej uviděla<br />

před sebou na krátkou vzdálenost (za terénním zlomem)<br />

a střetu již nemohla zabránit. Žalobci byly poškozeny lyže<br />

a utrpěl luxaci pravého ramene. Soud I. stupně věc<br />

posoudil podle čl. 2043, 1223, 1225 a 1226 italského občanského<br />

zákoníku a podle čl. 2, 3 a 4 Pravidel chování<br />

pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a dospěl<br />

k závěru, že žalovaná porušila povinnosti, stanovené těmito<br />

pravidly, když nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy<br />

svým schopnostem a terénním podmínkám, což měla<br />

učinit zvláště v místě, kde přes terénní překážku není výhled.<br />

Její námitky, že žalobce nevzal v úvahu přiměřenost<br />

obtížnosti sjezdovky svým schopnostem a že měl<br />

být připraven na manévr, který by střetu zabránil, soud<br />

I. stupně neshledal důvodnými vzhledem k tomu, že sjezdové<br />

tratě jsou veřejné a záleží na lyžaři, jakou si vybere.<br />

Byla to naopak žalovaná, kdo se přibližoval zezadu,<br />

a tedy ona měla podle čl. 3 Pravidel FIS povinnost zvolit<br />

takovou dráhu, aby neohrozila před ní jedoucí lyžaře.<br />

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných<br />

soudem I. stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že příči-<br />

58<br />

nou vzniku škody způsobené žalobci bylo jednání žalované,<br />

která nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem<br />

a terénním podmínkám. Takový skutkový závěr<br />

odpovídá výsledkům provedeného dokazování a soudem<br />

I. stupně byla podle názoru odvolacího soudu správně<br />

posouzena i odpovědnost žalované za škodu podle italského<br />

hmotného práva, které v čl. 2043 občanského zákoníku<br />

váže vznik odpovědnosti na jakýkoliv čin, úmyslný<br />

nebo nedbalostní, který přivodí jiným nespravedlivou<br />

škodu. V daném případě žalovaná byla lyžařkou<br />

přijíždějící zezadu, a měla tedy zvolit takovou dráhu, aby<br />

neohrozila před sebou jedoucího lyžaře. Ve smyslu čl. 3<br />

Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace<br />

bylo povinností obou účastníků přizpůsobit rychlost<br />

a způsob jízdy svým schopnostem a mj. i terénním<br />

podmínkám, což žalovaná nesplnila, když při jízdě narazila<br />

zezadu do žalobce, který jako člen skupiny jel v širokém<br />

oblouku.<br />

V rámci podaného dovolání žalovaná namítala, že odvolací<br />

soud se nevypořádal s jejími výhradami, které<br />

vznesla v odvolání proti skutkovým zjištěním soudu<br />

I. stupně ohledně průběhu nehodového děje, a že ze<br />

skutkových zjištění nevyplývá závěr soudu I. stupně, že<br />

žalobce jel širokým obloukem, nikoliv traverzem. Za terénním<br />

zlomem, který nebyl shora vidět, prováděl žalobce<br />

manévr, jehož výsledkem bylo, že jel prakticky horizontálně<br />

a nebyl vidět, a v době bezprostředně před<br />

střetem neučinil nic k jeho odvrácení. Terénní překážka<br />

– zde terénní zlom – patří ke sjezdovce jako ke sportovní<br />

dráze a neospravedlňuje vynucování absolutní povinnosti<br />

přizpůsobit této terénní překážce rychlost jízdy<br />

z hlediska povinnosti předvídat, že se na sjezdovce bude<br />

pohybovat lyžařský kurz a bude křížit dráhu neobvyklým<br />

způsobem. Zdůraznila, že podle čl. 2043 italského občanského<br />

zákoníku se odškodňuje pouze „nespravedlivá<br />

škoda“, tedy škoda, na jejímž vzniku nemá žalobce žádný<br />

podíl. Soudům oběma stupňů pak dovolatelka vytkla,<br />

že neposoudily spoluodpovědnost poškozeného, která je<br />

upravena v čl. 1227 občanského zákoníku. Zásadní právní<br />

význam napadeného rozhodnutí pak dovolatelka spatřuje<br />

v tom, že soud aplikoval italské hmotné právo, přičemž<br />

žádná dostupná judikatura neřeší uvedenou pro-<br />

blematiku, 12<br />

BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006<br />

a dále v tom, že soud její odpovědnost za<br />

škodu dovodil na základě pravidla FIS, které není pramenem<br />

práva, byť je zvykovou normou, a toto pravidlo<br />

nemůže mít přednost před zákonem, tedy ani v tom, že<br />

by se soud nemusel zabývat otázkou spoluúčasti žalobce<br />

na škodě podle obecně závazného právního předpisu.<br />

Dovolací soud neshledal dovolání přípustné s ohledem<br />

na absenci otázky zásadního právního významu [§ 237<br />

odst. 1 písm. c) o. s. ř.] a své rozhodnutí postavil na následujících<br />

právních závěrech:<br />

a) Spoluzavinění poškozeného – Argument dovolatelky,<br />

že se soudy opomněly zabývat otázkou spoluzavinění<br />

žalobce, neshledal dovolací soud důvodným. Vyložil,<br />

že spoluzavinění poškozeného, které omezuje odpovědnost<br />

škůdce, může být jen takové jednání, které je jednou z příčin<br />

vzniku škody. Tato konstrukce pak je obsažena

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!