Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 58<br />
články<br />
tovce za škodu způsobenou sportovci jinému) a R 15/83<br />
(řešící odpovědnost za škodu vzniklou divákovi při sportovním<br />
utkání); při výčtu literatury k ustanovení § 420<br />
obč. zák., upravujícího obecnou odpovědnost za škodu,<br />
pak komentář obsahuje odkaz na jeden z článků slovenského<br />
autora Josefa Prusáka. 9<br />
Publikace věnovaná speciálně<br />
odpovědnosti za škodu při výkladu prevenčních<br />
povinností uzavírá, že porušení prevenční povinnosti, při<br />
splnění dalších zákonných předpokladů odpovědnosti za<br />
škodu, zakládá odpovědnost za škodu, přičemž soudní<br />
praxe tímto způsobem postupuje. Poznámka pod čarou<br />
v této souvislosti obsahuje opětovně odkaz na R 16/80<br />
a dále odkaz na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp.<br />
zn. 21 Co 27/1977, podle kterého „ustanovení § 415 obč.<br />
zák. je povahy obecné, a proto i lyžaři, sjíždějící svah kristiánkami,<br />
jsou povinni počínat si tak, aby nedocházelo ke<br />
škodě na zdraví. Neexistuje zvláštní právní předpis o tom,<br />
jak si mají počínat lyžaři při sjíždění svahu. Avšak i oni musí<br />
pozorovat své okolí, dodržovat dostatečnou vzdálenost<br />
mezi ostatními. Musí také při jízdě ovládat svou rychlost,<br />
aby byli schopni kdykoliv zastavit, popřípadě i pádem zabránit<br />
kolizím, prostě počínat si tak, aby nedocházelo ke<br />
škodám na zdraví.“ 10<br />
Novějším rozhodnutím pak je usnesení Nejvyššího soudu<br />
České republiky ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo<br />
1506/2004 11<br />
– předmětné rozhodnutí je zajímavé zejména<br />
tím, že při posouzení právní odpovědnosti sportovce<br />
za sportovní úraz bylo aplikováno italské právo a bylo<br />
publikováno s následující právní větou: „Pravidla chování<br />
pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS,<br />
nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře<br />
na sjezdové trati jsou závazná a jejich porušení představuje<br />
porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod.“<br />
Ze skutkového hlediska se jednalo o případ, kdy dne<br />
4. 2. 1998 při lyžování na sjezdovce v Gitschbergu došlo<br />
ke střetu žalobce a žalované za situace, kdy žalobce jel<br />
jako předposlední ve skupině lyžařského kurzu v širokém<br />
oblouku a žalovaná, přijíždějící zezadu, jej uviděla<br />
před sebou na krátkou vzdálenost (za terénním zlomem)<br />
a střetu již nemohla zabránit. Žalobci byly poškozeny lyže<br />
a utrpěl luxaci pravého ramene. Soud I. stupně věc<br />
posoudil podle čl. 2043, 1223, 1225 a 1226 italského občanského<br />
zákoníku a podle čl. 2, 3 a 4 Pravidel chování<br />
pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a dospěl<br />
k závěru, že žalovaná porušila povinnosti, stanovené těmito<br />
pravidly, když nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy<br />
svým schopnostem a terénním podmínkám, což měla<br />
učinit zvláště v místě, kde přes terénní překážku není výhled.<br />
Její námitky, že žalobce nevzal v úvahu přiměřenost<br />
obtížnosti sjezdovky svým schopnostem a že měl<br />
být připraven na manévr, který by střetu zabránil, soud<br />
I. stupně neshledal důvodnými vzhledem k tomu, že sjezdové<br />
tratě jsou veřejné a záleží na lyžaři, jakou si vybere.<br />
Byla to naopak žalovaná, kdo se přibližoval zezadu,<br />
a tedy ona měla podle čl. 3 Pravidel FIS povinnost zvolit<br />
takovou dráhu, aby neohrozila před ní jedoucí lyžaře.<br />
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných<br />
soudem I. stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že příči-<br />
58<br />
nou vzniku škody způsobené žalobci bylo jednání žalované,<br />
která nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem<br />
a terénním podmínkám. Takový skutkový závěr<br />
odpovídá výsledkům provedeného dokazování a soudem<br />
I. stupně byla podle názoru odvolacího soudu správně<br />
posouzena i odpovědnost žalované za škodu podle italského<br />
hmotného práva, které v čl. 2043 občanského zákoníku<br />
váže vznik odpovědnosti na jakýkoliv čin, úmyslný<br />
nebo nedbalostní, který přivodí jiným nespravedlivou<br />
škodu. V daném případě žalovaná byla lyžařkou<br />
přijíždějící zezadu, a měla tedy zvolit takovou dráhu, aby<br />
neohrozila před sebou jedoucího lyžaře. Ve smyslu čl. 3<br />
Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace<br />
bylo povinností obou účastníků přizpůsobit rychlost<br />
a způsob jízdy svým schopnostem a mj. i terénním<br />
podmínkám, což žalovaná nesplnila, když při jízdě narazila<br />
zezadu do žalobce, který jako člen skupiny jel v širokém<br />
oblouku.<br />
V rámci podaného dovolání žalovaná namítala, že odvolací<br />
soud se nevypořádal s jejími výhradami, které<br />
vznesla v odvolání proti skutkovým zjištěním soudu<br />
I. stupně ohledně průběhu nehodového děje, a že ze<br />
skutkových zjištění nevyplývá závěr soudu I. stupně, že<br />
žalobce jel širokým obloukem, nikoliv traverzem. Za terénním<br />
zlomem, který nebyl shora vidět, prováděl žalobce<br />
manévr, jehož výsledkem bylo, že jel prakticky horizontálně<br />
a nebyl vidět, a v době bezprostředně před<br />
střetem neučinil nic k jeho odvrácení. Terénní překážka<br />
– zde terénní zlom – patří ke sjezdovce jako ke sportovní<br />
dráze a neospravedlňuje vynucování absolutní povinnosti<br />
přizpůsobit této terénní překážce rychlost jízdy<br />
z hlediska povinnosti předvídat, že se na sjezdovce bude<br />
pohybovat lyžařský kurz a bude křížit dráhu neobvyklým<br />
způsobem. Zdůraznila, že podle čl. 2043 italského občanského<br />
zákoníku se odškodňuje pouze „nespravedlivá<br />
škoda“, tedy škoda, na jejímž vzniku nemá žalobce žádný<br />
podíl. Soudům oběma stupňů pak dovolatelka vytkla,<br />
že neposoudily spoluodpovědnost poškozeného, která je<br />
upravena v čl. 1227 občanského zákoníku. Zásadní právní<br />
význam napadeného rozhodnutí pak dovolatelka spatřuje<br />
v tom, že soud aplikoval italské hmotné právo, přičemž<br />
žádná dostupná judikatura neřeší uvedenou pro-<br />
blematiku, 12<br />
BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006<br />
a dále v tom, že soud její odpovědnost za<br />
škodu dovodil na základě pravidla FIS, které není pramenem<br />
práva, byť je zvykovou normou, a toto pravidlo<br />
nemůže mít přednost před zákonem, tedy ani v tom, že<br />
by se soud nemusel zabývat otázkou spoluúčasti žalobce<br />
na škodě podle obecně závazného právního předpisu.<br />
Dovolací soud neshledal dovolání přípustné s ohledem<br />
na absenci otázky zásadního právního významu [§ 237<br />
odst. 1 písm. c) o. s. ř.] a své rozhodnutí postavil na následujících<br />
právních závěrech:<br />
a) Spoluzavinění poškozeného – Argument dovolatelky,<br />
že se soudy opomněly zabývat otázkou spoluzavinění<br />
žalobce, neshledal dovolací soud důvodným. Vyložil,<br />
že spoluzavinění poškozeného, které omezuje odpovědnost<br />
škůdce, může být jen takové jednání, které je jednou z příčin<br />
vzniku škody. Tato konstrukce pak je obsažena