Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

More documents

Recommendations

Info

BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 60 články lyžování a snowboardu je však omezen: pravidla FIS přejímají obecné zásady (neminem laedere) nebo opakují výslovné zákazy (pravidlo č. 9 – povinnost poskytnout první pomoc). Tato pravidla se pak používají tehdy, když se zkoumá nedbalost. Jsou bez účinku na ostatní fáze úvahy (objektivní stránka trestného činu, příčinná souvislost, přerušení kauzálního nexu apod.). Všechna kodifikovaná pravidla lyžování a snowboardu ovlivňují trestní právo v tom smyslu, že sjednocují do jisté míry judikaturu; systematicky určují, které základní a zjevné povinnosti ukládá opatrnost. Chappuis tato pravidla označuje jako „pravidla zdravého rozumu“. 14 K určení toho, jaké jsou povinnosti na sjezdovkách, které ukládá opatrnost, judikatura Federálního soudu přiznává, že se odvolává na pravidla stanovená FIS. 15 Současná švýcarská právní nauka se zdá jednolitá, přičemž i soudci postupují podle stejného schématu. Bývá zdůrazňováno, že soudce se může opřít o desatero Mezinárodní lyžařské federace; Švýcarská komise pro prevenci nehod na lyžařských svazích a běžkařských drahách (SKUS) také stanovila specifická pravidla pro snowboardisty. Všechny tyto kodifikace ovlivňují trestní právo v tom smyslu, že sjednocují do jisté míry judikaturu; přesto nesmíme přeceňovat dopad pravidel chování na trestní právo: v případě lyžování, a zejména snowboardu, výše zmíněná pravidla jen systematicky určují, které základní a zjevné povinnosti ukládá opatrnost. BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006 Podívejme se ve stručnosti na některá rozhodnutí. 1) Rozsudek ze dne 25. února 1994 vydaný Trestním soudem oblasti Aigle ve věci Sébastien T. Tento případ se týkal sjezdovky Chaux de Mont v Leysinu. Dne 25. února 1992 instruktor Sébastien T. odpovídal za skupinu žáků, nad jejichž sjezdem z vrcholku hřebene dohlížel. Když „zmizel“ poslední žák, Sébastien T. se spustil ze svahu „šusem“. Jeho jízdní dráha směřovala k přírodní kotlině (klesání), v níž svah znovu stoupá a pak končí na rovince. Uvnitř této kotliny je viditelnost vyloučena. Lyžař nemůže vůbec vidět, jestli se ostatní lidé nacházejí na svahovém stupni. Shora z vrcholu naopak je viditelnost perfektní. Tato rovinka slouží jako místo pro čekání a nastoupení u lyžařů, kteří chtějí použít vlek. V okamžiku nehody přicházela k frontě skupina dětí. Sébastien T. přejel místo klesání, vyjel bez potíží lehký svah a dorazil na svahový stupeň v dost vysoké rychlosti. Překvapen přítomností mladé desetileté Emilie D. se jí chtěl Sébastien T. vyhnout tak, že provedl skok. Ale nepodařilo se mu to a zasáhl levým kolenem dívčinu hlavu, přičemž jí způsobil těžký otřes mozku s hlubokými krvácivými ložisky na levé straně temene. Podle soudců šlo o trestuhodnou neopatrnost Sébastiena T., protože nedostál své obecné povinnosti opatrnosti a porušil pravidla FIS č. 1 a 2. Z vrcholu svahu mohl Ilustrační foto JAKUB STADLER
BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 61 BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006 články Sébastien T. zpozorovat, že se na svahovém stupni pohybuje určitá skupina lidí. Měl pak, aby se vyhnul tomu, že vystaví nebezpečí jiného lyžaře a dodrží podmínky viditelnosti, zabrzdit a dojet na svahový stupeň sníženou rychlostí, která by mu dovolovala zastavit v případě nouze. Nepoužil tedy výstrahy, které mu přikazovaly okolnosti, jež znal a které mohl plně vyhodnotit jakožto instruktor lyžování. Byl proto odsouzen za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti na patnáct dnů odnětí svobody s podmínečným odkladem na dva roky. Podle soudu, „provinění, ze kterého byl obviněn, je těžké, protože ho spáchal instruktor, tedy lyžař, který má obzvláště dodržovat příkaz k zachovávání opatrnosti. (…). Toto provinění musí být potrestáno trestem odnětí svobody“. 16 2) ATF 106 IV 350 = JdT 1982 IV 104 = BJP 1982 (kauza W.) Dvě skupiny lyžařů, vzdálených od sebe deset metrů, se nacházely na svahovém stupni, kde uživatelé sjezdovek nasedali na lanovku. W. chtěl projet mezi těmito dvěma skupinami. Zranil K., který se oddělil od jedné skupiny, aby se připojil k druhé a způsobil mu ublížení na zdraví. Odsuzující rozsudek kantonálního soudu byl zrušen Federálním soudem. FS vidí v chování W., který by se býval mohl zastavit nebo vyhnout K., trestuhodnou neopatrnost a porušení použití pravidel FIS č. 1 a č. 5, tj. porušení povinnosti obvyklé péče, která musí být zachována v případě lyžování. 3) ATF 80 IV 49 = JdT 1954 IV 104 = BJP 1954 (kauza Bucher) Nepříznivé sněhové podmínky, kdy lyžař s ještě nedostačující technikou sjížděl „šusem“. Srážka s lyžařkou uprostřed skupiny lidí blízko stanice lyžařského vleku. Místo srážky téměř na rovině. Skupina byla vidět zdaleka. Lyžař byl odsouzen k 30 frankům pokuty, přičemž byla uznaná nedbalost, neboť zde byla možnost vyhnout se skupině nebo se zastavit včas. Bylo zdůrazněno porušení všeobecné povinnosti opatrnosti. 4) RVJ 1991 pp. 457 – 466 = BJP 1994, Tribunal cantonal (VS), 10. 4. 1991 Sjezdovky v Zermattu (Plateu Rosa). Lyžař L., který prováděl oblouk doprava poměrně pomalu, aby dojel ke vstupu spodní stanice vleku. Lyžařka H., která sjížděla dost rychle rovně. Srážka. Těžké ublížení na zdraví. Osvobození L. obvodním soudem. Rozsudek potvrzen kantonálním soudem. L. se nedopustil nedbalosti, protože měl přednost jakožto lyžař sjíždějící níže po svahu (pravidlo FIS č. 3), navíc pravidlo č. 5 nelze na jeho případ aplikovat (verze z roku 1967 použitelná na okamžik srážky mířila ještě na přejezd sjezdovky, tj. na přejezd ve vodorovném směru z jednoho kraje na druhý, pomalým tempem a bez výrazné ztráty nadmořské výšky, což není tento případ). Toto rozhodnutí se opírá zejména o svědectví advokáta z Pařížské <strong>advokátní</strong> komory, který byl 61 zde přítomný, Alaina de Foucauda; soudci důkladně zkoumali pravidla FIS č.1, č. 2, č. 3. a č. 5. Německo V rámci německého vývoje je typické, že první soudní rozhodnutí, týkající se odpovědnosti sportovců za úrazy při lyžování, se datuje do 40. let 20. století. 17 Podívejme se nyní velmi stručně na některá starší rozhodnutí a podrobněji na jedno rozhodnutí novější. Za jedno z obecných rozhodnutí, které stanovilo východiska pro posuzování lyžařských úrazů i v německém prostředí ve vazbě na sportovní pravidla, je možno posuzovat rozhodnutí LG f. ZRS Wien ze dne 29. 1. 1965, sp. zn. 43 R 7/65, 18 jež vyjádřilo obecný závěr, podle kterého sportovní pravidla omezují rozsah nebezpečí, které spočívá v podstatě sportu samotného. Zahrnují v sobě míru pro opatrnost, kterou je nutno použít také u lyžaře. Na toto rozhodnutí pak navázalo rozhodnutí OLG Műnchen Augsburk ze dne 14. 7. 1966, sp. zn. 14 U 396/66, 19 které své závěry vyjádřilo ve čtyřech právních větách: a) v zásadě se musí každý lyžař chovat tak, aby nikoho jiného neohrozil; b) lyžař smí jezdit jen kontrolovaně, tj. musí jako sjezdař přizpůsobit svou rychlost svým možnostem, obtížnosti terénu včetně charakteru sněhu a přítomnosti jiných osob; c) lyžař musí neustále důkladně pozorovat terén ležící před ním a na něm se nacházející a objevující se ostatní lyžaře a jejich pohyb, započítávat všechny možné překážky z toho vznikající a podle toho upravit svou rychlost tak, aby mohl včas a správně reagovat na jejich přiblížení do své sjezdové dráhy a případně zastavit nebo se uhnout. V každém případě nesmí být požadovaný prostor pro vyhnutí větší než optický rozsah; d) tyto zásady platí neomezeně také pro tréninkové nebo zkušební jezdce pro rychlostní závody, pokud nebyla přijata bezpečnostní opatření vyžadovaná pro takový závod (např. uzavření dráhy platící pro každého, i pro příští účastníky). Ještě před těmito dvěma rozhodnutími bylo vydáno zajímavé rozhodnutí, které se týkalo úrazu na lyžích během účasti na lyžařském kurzu lyžařské školy. 20 V rozhodnutí byly vyjádřeny tři důležité právní názory: a) zásady práva silničního provozu nemohou být použity na výkon lyžařského sportu, protože účast lyžaře na lyžování vytváří zcela jiné skutkové podstaty než účast účastníka provozu s motorovým vozidlem na veřejném provozu na silnici; b) lyžař se musí chovat vždy tak, aby mohl v případě nutnosti zastavit, aby se v každém případě mohl vyhnout vzájemné srážce; v krajním případě musí upadnout, aby se vyhnul nesrovnatelně nebezpečnější a závažnější srážce; c) při srážce na vysoce frekventované sjezdovce může už i samotná skutečnost společného užívání sjezdového svahu zakládat spoluzavinění. Naproti tomu nemůže být spoluzavinění spatřováno v samotné účasti na lyžařském kurzu v lyžařské škole.
Page 1 and 2:
BA11-12-06 OBALKA6.qxd 28.11.2006 1
Page 3 and 4:
BA 11-12 œvod 01-20.qxd 27.11.2006
Page 5 and 6:
BA 11-12 œvod 03-20.qxd 24.11.2006
Page 7 and 8: BA 11-12 œvod 03-20.qxd 24.11.2006
Page 19 and 20: BA 11-12 ŁlÆnky n 21-97.qxd 24.11
Page 23 and 24: BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11
Page 57: BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11
Page 97 and 98: BA 11-12 jud_rec.qxd 23.11.2006 12:
Page 107 and 108: BA 11-12 z advokacie 111-125.qxd 23
Page 109 and 110:
BA 11-12 z advokacie 111-125.qxd 23
Page 111 and 112:
Page 113 and 114:
Page 115 and 116:
Page 117 and 118:
Page 119 and 120:
Page 121 and 122:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 123 and 124:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 125 and 126:
BA 11-12 inf.a zaj..qxd 24.11.2006
Page 127 and 128:
BA 11-12 inf.a zaj 127-136.qxd 27.1
Page 129 and 130:
BA 11-12 inf.a zaj 127-136.qxd 27.1
show all

Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?