Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 87<br />
BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006 články<br />
– Podobně – ve smyslu zákonného vyloučení smluvních<br />
ujednání – je tomu i u zániku společného členství<br />
v BD, neboť i ten je upraven kogentními ustanoveními<br />
OZ. Podle mého názoru nelze tedy nad rámec ustanovení<br />
§ 705 odst. 2 a § 707 odst. 1 změnit způsob zániku<br />
společného členství a rozšířit jej smlouvou podle<br />
§ 143a OZ.<br />
– Člen BD podle mého mínění nemá vůči družstvu mnoho<br />
majetkových práv z titulu svého členství. Za jediné<br />
skutečně důležité majetkové právo, a to navíc sui generis,<br />
lze považovat jen jeho právo na výplatu vypořádacího<br />
podílu v případě, že jeho vztah v družstvu skončil<br />
a on předmětný byt (nebytový prostor) vyklidil.<br />
Před ukončením členského vztahu však člen právo na<br />
výplatu vypořádacího podílu nemá.<br />
Za trvání členství člen s členským podílem sice může<br />
formou převodu členských práv a povinností volně disponovat,<br />
nevzniká mu však vůči družstvu právo na výplatu<br />
jakéhokoli finančního plnění. Jeho majetková<br />
účast v BD, ať se jedná o základní členský vklad, členský<br />
podíl či další členský vklad, ale samozřejmě i byt, není<br />
majetkem jeho, ale je majetkem BD a členu z účasti<br />
v BD vyplývají pouze členská práva a povinnosti určená<br />
zákonem či stanovami.<br />
Připomínám stanovisko Nejvyššího soudu R 34/1983<br />
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 231<br />
odst. 2, uveřejněné v Přehledu judikatury ve věcech nájmu<br />
bytu sestaveném v roce 2003 doc. JUDr. Koreckou,<br />
Csc., z něhož cituji: „Manželé, kterým svědčí jen společné<br />
právo užívání bytu, si nemohou smluvit vznik společného<br />
členství manželů. Nic ovšem nebrání tomu, aby manžel, kterému<br />
svědčí členství v družstvu, převedl (čl. 28 Vzorových<br />
stanov stavebních bytových družstev ) svá členská práva<br />
JUDr. TOMÁŠ CHRAMOSTA<br />
Je to již více než rok, co Ústavní<br />
soud svým nálezem II. ÚS 372/04<br />
ze dne 31. 8. 2005 rozhodl o tom,<br />
že soudnímu exekutorovi náleží<br />
při neúspěšné exekuci „vždy“, tj.<br />
i bez procesního zavinění oprávněného,<br />
odměna v minimální výši 3000 Kč. Je na jednu<br />
stranu zarážející, že až nyní vstupuje tento nález do povědomí<br />
soudů (tuto skutečnost shledávám na základě<br />
každodenní činnosti <strong>advokátní</strong>ho koncipienta zabývajícího<br />
se takřka pravidelně exekučním řízením), avšak na<br />
87<br />
a povinnosti na druhého manžela. Okamžikem účinnosti<br />
této dohody zanikne dosavadní právní vztah k bytu a novou<br />
dohodou mezi novým členem a stavebním bytovým družstvem<br />
vznikne už s právem společného užívání i společné<br />
členství manželů v družstvu.“<br />
Je třeba konstatovat, že bytové družstevnictví, a to<br />
včetně institutu společného členství manželů v BD, má<br />
jistá specifika odlišná od běžného právního pohledu na<br />
obdobnou problematiku.<br />
Do dnešního dne je však příslušná právní úprava v této<br />
oblasti jednoznačná a netoliko právní teorií, ale<br />
i soudní praxí je zastáván názor, že<br />
– společný nájem družstevního bytu je možný jen mezi<br />
manžely (§ 700 odst. 3 OZ),<br />
– společné členství v BD je možné jen mezi manžely (dle<br />
§ 703 odst. 2, 3 OZ),<br />
– vznik společného členství nelze mezi manžely dohodnout<br />
(kogentní ust. § 703 odst. 2 OZ),<br />
– zánik společného členství a jeho změnu na členství individuální<br />
za trvání manželství nelze ani dohodnout,<br />
ani založit výrokem soudu (kogentní ust. § 707 odst. 2<br />
OZ),<br />
– zánik společného členství v BD rozvedených manželů<br />
lze dohodnout nebo o něm může rozhodnout soud.<br />
Předpokládám, že uvedené zásady mohou být v dohledné<br />
době změněny, protože se v dnešní době zdají<br />
vzhledem k praktickým potřebám podnikatelského prostředí<br />
zastaralé, nicméně – podle mého přesvědčení – této<br />
změně musí předcházet změna právní úpravy.<br />
✤ Autorka je advokátkou v Ostravě.<br />
Náhrada nákladů exekuce<br />
při úmrtí povinného ve světle nálezu<br />
Ústavního soudu II. ÚS 372/04<br />
druhou stranu, nezkomplikuje se tímto nálezem věřitelům<br />
výkon soudního či správního rozhodnutí?<br />
Nález ve stručnosti konstatoval, že náklady exekuce<br />
musí hradit povinný a, není-li to možné, tedy jestliže soud<br />
dospěje k závěru, že jsou důvody pro to, aby neuložil povinnost<br />
k náhradě nákladů řízení povinnému, musí být<br />
rozhodnuto o uložení povinnosti náhrady nákladů oprávněnému.<br />
Oprávněný tak musí při podání návrhu na<br />
provedení exekuce toto riziko s ohledem na možnosti povinného<br />
zvážit. Ústavní soud pak také dovodil, že § 3 exekučního<br />
řádu, který zaručuje „úplatu“ soudnímu exekutorovi,<br />
má povahu kogentního ustanovení, a že odepřením<br />
této úplaty dochází k narušení nosného principu, na<br />
němž je exekuční řád vybudován a ohrožuje i pro futuro<br />
nezávislost exekutora.