Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
BA 11-12 jud_rec.qxd 23.11.2006 12:50 StrÆnka 100<br />
z judikatury<br />
Kdy obhájci náleží režijní paušál<br />
podle § 13 <strong>advokátní</strong>ho tarifu<br />
i za úkon právní služby,<br />
který se nekonal<br />
Ačkoliv náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2<br />
<strong>advokátní</strong>ho tarifu není úkonem právní služby upraveným<br />
v ust. § 11 <strong>advokátní</strong>ho tarifu, obhájci náleží režijní<br />
paušál ve smyslu ust. § 13 <strong>advokátní</strong>ho tarifu i za úkony,<br />
ke kterým se dostavil a které se bez jeho zavinění nekonaly<br />
a za které byla přiznána náhrada za promeškaný<br />
čas.<br />
Usnesení Městského soudu v Praze z 24. 8.<br />
2006, sp. zn. 67/Tmo 47/2006<br />
Tímto usnesením městský soud jako soud pro mládež<br />
v trestní věci odsouzené mladistvé M. K. rozhodl o stížnosti<br />
obhájce JUDr. T. L., podané proti usnesení<br />
Obvodního soudu pro Prahu 7 z 12. 1. 2006, č. j.<br />
49/Tm 13/2004-237, tak, že zrušil napadené usnesení<br />
podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a podle § 151 odst. 2, 3<br />
tr. ř. přiznal obhájci za obhajobu odsouzené odměnu<br />
v celkové výši 30 450 Kč.<br />
Uvádíme celé odůvodnění:<br />
Napadeným usnesením rozhodl soud I. stupně v trestní<br />
věci odsouzené mladistvé M. K. tak, že podle § 151<br />
odst. 2, 3 tr. řádu se obhájci JUDr. T. L. přiznává odměna<br />
a náhrada hotových výdajů v celkové výši 29 400 Kč,<br />
tedy o 1050 Kč nižší oproti obhájcem navrhované částce<br />
30 450 Kč. Nepřiznaná částka 1050 Kč představuje<br />
14 režijních paušálů po 75 Kč (§ 13 odst. 3 AT) za úkony,<br />
které se nekonaly ve dnech 17. 12. 2003, 22. 12. 2003,<br />
a za dostavení se k hlavním líčením, která byla odročena<br />
bez projednání věci ve dnech 14. 7. 2004, 30. 8. 2004,<br />
5. 1. 2005, 9. 2. 2005, 4. 4. 2005, 6. 6. 2005, 31. 8. 2005,<br />
9. 11. 2005. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím,<br />
že za tyto úkony byla obhájci přiznána náhrada za promeškaný<br />
čas podle § 14 odst. 2 <strong>advokátní</strong>ho tarifu, přičemž<br />
ztrátu za promeškaný čas nelze považovat za úkon<br />
právní služby podle § 11 AT, za kterou by náležela náhrada<br />
hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT (tzv. režijní<br />
paušál).<br />
Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě<br />
stížnost, ve které namítl nesprávnost rozhodnutí soudu<br />
I. stupně, pokud mu nepřiznal paušální náhradu výloh<br />
za úkony právní služby v částce 1050 Kč. Obhájce poukázal<br />
za rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne<br />
20. 1. 2005, sp. zn. 6 To 27/2005, ve kterém soud výslovně<br />
konstatoval, že „náhrada hotových výdajů ve<br />
smyslu § 13 odst. 1 AT je spojována i s náhradou za cestovní<br />
výdaje (a další), které nepochybně obhájci vznikají<br />
i v souvislosti s neuskutečněným úkonem právní pomoci,<br />
úkonem, který se neuskutečnil nikoliv z důvodů na<br />
100<br />
BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006<br />
straně obhájce. Za této situace pak i při náhradě za promeškaný<br />
čas ve smyslu § 14 odst. 2 AT může advokát<br />
účtovat režijní paušál, tedy náhradu hotových výdajů ve<br />
smyslu ust. § 13 AT.“ Obhájce navrhl, aby mu byla přiznána<br />
náhrada hotových výdajů ve výši 2100 Kč, tedy odměna<br />
a náhrada výdajů v celkové částce 30 450 Kč.<br />
Městský soud v Praze přezkoumal podle § 147 odst. 1<br />
tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a řízení<br />
jemu předcházejícího a zjistil, že stížnost obhájce je důvodná.<br />
Nárok obhájce JUDr. T. L. se opírá o ustanovení § 151<br />
odst. 2, 3 tr. ř., podle něhož má obhájce, který byl obviněnému<br />
ustanoven, vůči státu nárok na odměnu a náhradu<br />
hotových výdajů podle zvláštního předpisu, jímž<br />
je vyhláška č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách<br />
advokátů za poskytování právních služeb – <strong>advokátní</strong><br />
tarif (AT), ve znění pozdějších předpisů.<br />
Po přezkoumání spisového materiálu se městský soud<br />
ztotožnil se stížností obhájce a shledal, že soud I. stupně<br />
v napadeném usnesení pochybil, pokud obhájci nepřiznal<br />
náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT též<br />
za jeho dostavení se k výslechům obviněných nebo svědků,<br />
které se nekonaly, a k hlavním líčením, která byla bez<br />
projednání odročena.<br />
Podle § 13 odst. 1 AT náleží advokátu náhrada hotových<br />
výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím<br />
právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky,<br />
cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky,<br />
znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy<br />
a fotokopie. Podle § 13 odst. 3 AT činí tato částka 75 Kč<br />
na jeden úkon právní služby, pokud se advokát s klientem<br />
nedohodl na jiné paušální částce.<br />
Podle § 14 odst. 4 AT náleží advokátu náhrada za čas<br />
promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve<br />
výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při<br />
jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za<br />
dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž by o tom<br />
byl včas předem vyrozuměn.<br />
Napadeným usnesením byla obhájci za 14 úkonů, které<br />
se nekonaly, přiznána pouze náhrada za promeškaný<br />
čas podle § 14 odst. 2 AT, nikoli již tzv. režijní paušál<br />
podle § 13 odst. 3 AT. Stížnostní soud se v dané věci<br />
přiklání k současné judikatuře Městského soudu<br />
v Praze a je toho názoru, že ačkoli náhrada za promeškaný<br />
čas podle § 14 odst. 2 AT není úkonem právní<br />
služby upraveným v ust. § 11 AT, režijní paušál, tedy<br />
náhrada hotových výdajů ve smyslu ust. § 13 AT za<br />
úkony, ke kterým se obhájce dostavil a které se bez jeho<br />
zavinění nekonaly a za které byla přiznána náhrada<br />
za promeškaný čas, náleží. Je totiž nepochybné, že obhájce<br />
se k úkonům právní služby dostavil, čímž mu fakticky<br />
náklady vznikly, a to minimálně výdaje spojené<br />
s cestou (a další) do místa konání těchto plánovaných<br />
úkonů. Podle názoru městského soudu proto obhájci<br />
náleží režijní paušál podle § 13 AT nejen za úkon právní<br />
služby, ale též za úkon právní služby, který se nekonal<br />
a za který byla proto přiznána jen náhrada za promeškaný<br />
čas podle § 14 odst. 2 AT, a pokud soud<br />
I. stupně rozhodl jinak, pochybil. Pokud jde o ostatní