Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 76<br />
články<br />
novele zachována): „Teoretické úvahy směřující k právnímu<br />
zakotvení a stanovení přímé povinnosti osobám, které<br />
tyto rozmnoženiny pro vlastní potřebu pořizují, nevycházejí<br />
za daných okolností a technických podmínek z reálného<br />
základu, ale pohybují se spíše v rovině utopických představ,<br />
neboť stanovení podobné povinnosti by bylo za daného stavu<br />
zcela nekontrolovatelné, a tudíž neprosaditelné.“ Pokud<br />
jde o výši a způsob placení odměny, viz dále.<br />
Pokud z nějakého důvodu oprávněná osoba nepořídí<br />
kopii sama, zákon uvádí možnost obrátit se na „poskytovatele<br />
rozmnožovacích služeb za úplatu“ [§ 25 odst. 2<br />
písm. e) AZ], což má být zřejmě specializovaná firma,<br />
copycentrum, která na objednávku a za úplatu pro osobní<br />
potřebu nebo vnitřní potřebu „zhotoví tiskovou rozmnoženinu<br />
na papír nebo podobný podklad fotografickou<br />
technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky“<br />
(viz § 30a AZ). Není jisté, jestli fyzická osoba<br />
pořizující si kopii pro osobní potřebu nebo právnická<br />
osoba či fyzická osoba podnikající<br />
pořizující si kopii pro svou vnitřní<br />
potřebu může využít i neplacených<br />
služeb, např. formou tzv. „společenské<br />
úsluhy“. Podle učebnice občanského<br />
práva hmotného, Švestka<br />
a kol.: Občanské právo hmotné. 2.<br />
díl. 4. vyd. 2006, nakl. ASPI – Wolters Kluver, Praha,<br />
str. 70, která pojem společenská úsluha uvádí (občanský<br />
zákoník tento termín nezná) v takovém případě nejde<br />
o objednávku na smluvním základě, právní vztah se zde<br />
nezakládá, neboť to nebylo úmyslem stran a nelze z takové<br />
situace vyvozovat žádné právní následky. Tedy nikdo<br />
neplatí ani odměnu kolektivnímu správci.<br />
Další problém vznikne – a to je věc, kterou se dosud nikdo<br />
nezabýval – když se zeptáme, z čeho může být rozmnoženina<br />
pro vlastní potřebu zhotovena.<br />
U knihy je to jasné – rozmnoženina, zde ve smyslu kopie,<br />
se vyrobí z jiné rozmnoženiny. Což může být buď<br />
kniha, anebo rozmnoženina vyrobená (okopírovaná)<br />
z této knihy. Odkud se tedy vezme kniha, z níž se kopie<br />
pořizuje? Je nutné, aby si ten, kdo si chce sám udělat nebo<br />
objednat kopii, nejprve knihu koupil, případně aby ji<br />
nějakým jiným způsobem nabyl do vlastnictví? Anebo si ji<br />
může pro tyto účely půjčit? Zákon to neřeší, i když podle<br />
mého názoru je to z hlediska možného ohrožení majetkových<br />
práv autora (i nakladatele) dost podstatné. Můžeme<br />
se ptát, proč by si někdo dělal kopii pro vlastní potřebu,<br />
když si výtisk zakoupil, a vyvozovat z toho, že ustanovení<br />
spadá na případy, kdy dotyčný knihu nemá<br />
a potřebuje ji, pokud si ji nemůže nebo nechce z nějakého<br />
důvodu zakoupit? Prakticky to však zdaleka není<br />
vyloučeno. Například mám-li ve vlastnictví knihu, kterou<br />
nechci znehodnotit glosami, poznámkami atd., jež<br />
si pro studijní účely chci udělat, je nejlepší řešení vyrobit<br />
(či nechat si vyrobit) kopii. Anebo vlastním-li vzácný<br />
exemplář třeba s věnováním autora, pořídím si pro čtení<br />
kopii. Anebo nechci-li knihu převážet z domova na své<br />
pracoviště, z bytu na chalupu apod. Důvodů se najde povícero.<br />
Plyne však z toho jeden důležitý závěr – výše uvedené<br />
ohrožení autorových majetkových práv zde zřejmě<br />
Další problém vznikne ...<br />
když se zeptáme, z čeho může<br />
být rozmnoženina pro vlastní<br />
potřebu zhotovena.<br />
76<br />
BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006<br />
nehrozí (viz však dále), protože ten, kdo si kopii pořídil,<br />
resp. nechal pořídit, již knihu vlastní, zaplatil za ni (případně<br />
ji dostal darem, zdědil apod.).<br />
Běžně se stává, že kniha, kterou potřebuji, je rozebrána<br />
a nelze ji sehnat ani v antikvariátu, na inzerát apod.<br />
V tom případě zbývá jediné řešení – pořídit si kopii od<br />
vlastníka knihy, jímž může být v podstatě kdokoli, fyzická<br />
i právnická osoba, např. také veřejná knihovna<br />
(v knihovnách obvykle existují kopírovací služby, které<br />
vám zapůjčenou knihu za určitý poplatek okopírují). Ani<br />
v tomto případě si nemyslím, že by byla ohrožena majetková<br />
práva autora, protože je vždy věcí autora (a jeho<br />
nakladatele), aby kniha byla v dostatečném množství na<br />
trhu, a pokud to tak z nějakého důvodu není, je legitimní<br />
použít jakýkoli jiný zdroj.<br />
Existují však také případy, kdy kniha je v dostatečném<br />
množství na trhu, ale přesto (aniž by k tomu byly důvody<br />
uvedené shora) je pořizována kopie s odůvodněním,<br />
že je to pro osobní potřebu. Musíme<br />
se tedy ptát – co je to přesně<br />
osobní potřeba ve smyslu příslušných<br />
ustanovení AZ? Zákon tento<br />
pojem explicitně nedefinuje. Zřejmě<br />
proto, že to považuje za zcela<br />
jasné. Osobní potřeba znamená, že<br />
si knihu chci přečíst, kvůli tomu se přece knihy tisknou.<br />
Přečtení zahrnuje samozřejmě jak čtení čistě pro zábavu,<br />
tak pro studium, z pracovních důvodů apod. Dále<br />
můžeme konstruovat různé jiné osobní potřeby, třeba<br />
použití v rámci výtvarného díla, instalace výstavy atd.<br />
Podstatné je, aby nešlo o komerční využití na základě licenční<br />
smlouvy. Zákon užívá slovní spojení „osobní potřeba“<br />
evidentně proto, aby odlišil potřebu osobní ve<br />
smyslu nekomerční od komerční potřeby, kdy se jedná<br />
o získání finančního zisku a která musí probíhat na základě<br />
licenčních smluv. Komerční užití autorského díla<br />
se provádí především proto, aby uspokojovalo osobní potřeby<br />
těch, kdo si knihu koupí. Může existovat i jiné komerční<br />
užití? K tomu se vbrzku dostaneme.<br />
Zákon nedefinuje ani nově zavedený pojem „vnitřní potřeba<br />
právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby“,<br />
asi proto, že jej považuje za analogický pojmu „osobní<br />
potřeba fyzické osoby“. Dovolím si ale upozornit, že to<br />
analogie není. Kdyby šlo o právnickou osobu neziskového<br />
charakteru, analogie by to byla, ale pokud zákon užívá<br />
slova „nebo podnikající fyzická osoba“, je jasné, že<br />
půjde i o podnikající právnickou osobu. „Vnitřní potřeba“<br />
takové osoby je, řekl bych, něco jiného než „osobní<br />
potřeba“ fyzické osoby. Jedná se o snahu vytvořit zisk,<br />
to je účelem podnikání. „Vnitřní potřeba“ je tedy komerční<br />
potřeba. Jestliže zakoupím např. pro právní odbor<br />
určité firmy jeden výtisk komentáře k obchodnímu<br />
zákoníku a pro další zaměstnance odboru jej okopíruji,<br />
pak je to jistě vnitřní potřeba firmy, ale je v přímé souvislosti<br />
s jejími komerčními aktivitami, stejně jako nákup<br />
materiálu, nářadí a strojů. Je to něco jiného než osobní<br />
potřeba fyzické osoby, zahrnující převážně zábavu či poučení,<br />
jejímž účelem nesmí být podle zákona „dosažení<br />
přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchod-
Change language