Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

BA 11-12 ŁlÆnky n xx-xx.qxd 21.11.2006 14:51 StrÆnka 68
články
zřejmé, že ta strana, na kterou tato povinnost dle zvolené
doložky dopadla, nemohla svůj závazek zcela splnit.
Zpráva ICC, předaná generálnímu tajemníkovi OSN
BULLETIN ADVOKACIE 11-12/2006
používat Incoterms, když strany většinou mnohem lépe znají
domácí právo nebo alespoň se s ním mohou jednodušeji
seznámit. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná a do
o ICC Incoterms 2000, v tomto bodě
dle mého názoru poněkud nepříhodně
uvádí, že se jedná o problém
nicotný, že se dotčené body
jednoduše nepoužijí. 5
O tom, jaké
následky a zda vůbec nějaké, zda
jsou body A2 a B2 v tomto případě
opravdu nadbytečné, rozhoduje jen
a pouze právo rozhodné a řešení se
mohou velmi lišit.
Stejná otázka vyvstává i při použití Incoterms 1990 ve
vnitrostátním obchodním styku. V praxi jsem se setkal
s mnohdy velmi zcestnými interpretacemi těchto bodů
(a to i z úst odborné veřejnosti), kdy bylo tvrzeno, že se
jedná o povinnost prodávajícího získat povolení a proclít
zboží při dovozu do ČR, nebo naopak povinnost kupujícího
proclít zboží a získat povolení při následném
prodeji zboží do zahraničí (podle toho, zda povinnost
podle doložky dopadla na kupujícího nebo prodávajícího).
Podle uvedených interpretací by body A2 a B2 zavazovaly
stranu kupní smlouvy směrem ke straně třetí –
účastné předcházející nebo následné kupní smlouvy na
zboží. Takové interpretace je nutné důsledně odmítnout.
Incoterms působí pouze směrem k prodávajícímu a kupujícímu.
K osobám třetím nemají žádný dosah. 6
značné míry závisí na míře znalostí
Incoterms oběma stranami, přesto
se pokusím odpověď v závěru tohoto
článku zformulovat.
Jedním z nejčastějších problémů
spojených s užíváním Incoterms je
včlenění doložky (např. DDP) bez
uvedení, že se jedná o Incoterms.
Kromě Incoterms existují v různých
oblastech a oborech vlastní, specificky užívané obchodní
podmínky, jejichž zkratky se mohou shodovat se zkratkami
Incoterms. Označení, že se jedná o Incoterms, je tedy
nezbytné pro určitost projevu vůle sledující začlenění právě
Incoterms. Samotné označení Incoterms však stále není
dostačující. Již výše jsem předeslal, že Incoterms existují
v několika verzích (v současnosti jsou to 1936, 1953,
1967, 1976, 1980, 1990, 2000). Pro Incoterms neplatí lex
posterior derogat priori, a proto všechny verze platí současně.
Vzhledem k tomu, že, jak bylo uvedeno výše, mezi
jednotlivými verzemi dochází ke změnám v obsahu jednotlivých
doložek, je z hlediska určitosti nezbytné, aby po
slově Incoterms následovalo označení verze. Správné užití
by pak mělo vypadat následovně: „DDP Brno, Veveří 5
INCOTERMS 2000.“
Nevyře- Dalším úskalím při užívání Incoterms je skutečnost, že
šena zůstává vyřčená otázka, co s oddíly A2 a B2, byly- některé doložky jsou použitelné pouze pro lodní dopravu.
li stranami zvoleny Incoterms 1990? Dle mého názoru Strany, které nezamýšlejí lodní dopravu využít, by se mě-
jsou tyto oddíly stiženy neplatností, a to pro nemožnost ly vyhnout doložkám FAS, FOB, CFR, CIF, DES, DEQ.
plnění (ust. § 37 odst. 2. ObchZ), případně pro rozpor Znamená to též, že tyto doložky budou velmi výjimečně
s dobrými mravy (§ 39 ObchZ). S ohledem na ust. § 41 užívány v obchodním styku v rámci ČR. Nemožnost je-
ObchZ pak neplatností budou stiženy pouze oddíly A2 jich využití pro jinou dopravu spočívá v požadavku vy-
a B2 a nikoliv celá doložka Incoterms. Přesto však modání a předložení námořního konosamentu, který při jihou
být tyto oddíly zdrojem mnohých nedorozumění ných způsobech dopravy není vydáván. Prodávající by
a problémů mezi obchodními partnery.
tak nemohl splnit svou povinnost, ke které se volbou da-
Právě řešený problém již neexistuje při použití Incoterms né doložky zavázal.
2000, neboť v nich bylo do dotčených oddílů vloženo sousloví
„where applicable“ a je tedy zřejmé, že oddíly A2 a B2
se v námi zkoumané situaci nepoužijí (bez ohledu na právo
rozhodné). Z právě uvedeného lze vyvodit jednoduché
doporučení – chtějí-li strany užít Incoterms ve vnitrostátním
obchodním styku, pak je lépe volit Incoterms 2000. Totéž
platí i pro mezinárodní kupní smlouvy v rámci EU.
Je smutným faktem, že vnitrostátním smlouvám často není
věnována náležitá péče. Často jsem se setkal s případy,
kdy strany měly ve smlouvě zakotvenu
doložku Incoterms, ale znaly
pouze část jejího obsahu, v důsledku
čehož ve smlouvě upravovaly
skutečnosti již obsažené v Incoterms,
a to v lepším případě shodně
s danou doložkou Incoterms, v horším
případě pak rozbily systematiku
doložky. Možným zdrojem těchto nešvarů je i fakt, že jediným
oficiálním jazykem Incoterms je jazyk anglický. Samozřejmě
existují autorizované překlady, ty však nemají
žádnou závaznost. Vyvstává tedy otázka, zda je vhodné
7
Nesmyslná v rámci vnitrostátního
obchodního styku je i doložka DAF. Naopak použít
i v rámci ČR lze EXW, FCA, CIP, CPT, DDU a DDP. Na
tomto místě bych rád upozornil, že doložka CIP obsahuje
povinnost prodávajícího sjednat na vlastní náklady
ve prospěch kupujícího speciální pojištění zboží u pojišťovny
dobré pověsti, přičemž pojištění musí krýt 110 %
ceny zboží. Tato praxe nebude u běžného obchodního
styku v rámci ČR příliš častá a ekonomicky výhodná. Pro
vnitrostátní obchodní styk tak zůstávají nejpoužitelnějšími
doložky EXW, FCA, CPT,
DDU a DDP. Zatímco doložky
EXW, DDU a DDP jsou tzv. inertní
8
Incoterms není možné považovat
za zákon. ... O jejich použití
rozhodují strany tím, že je
inkorporují do smlouvy, nebo
na ně odkáží formou doložky
ve smlouvě.
Užití Incoterms např. v přepravní
smlouvě je nevhodné, neboť
Incoterms ukládají povinnosti
pouze prodávajícímu
vůči přepravě, a je tedy jedno,
jakým způsobem se zboží dostane
do místa určení (může to být i do-
a kupujícímu.
prava, která je součástí obchodní
společnosti kupujícího či prodejce),
doložky FCA a CPT vyžadují od kupujícího (FCA)
nebo prodávajícího (CPT) sjednání přepravní smlouvy
s nezávislým přepravcem. Všem doložkám je společný
požadavek, aby si strany uvědomily povinnosti k ozná-
68