Spolková zpravodajská služba a pražské jaro 1968

Dokumente des Bundesnachrichtendienstes zum Prager Frühling 1968 57
studenty vyjíždějící do SRN. Dle názoru Státní
bezpečnosti západoněmecká tajná služba
pochopila, že německá menšina v pohraničí
nemá dobré možnosti pro zpravodajskou
činnost a je pod stálou kontrolou StB. Proto
si nově začala vybírat osoby bez zjevných
vazeb na SRN, které však zároveň měly
možnost podávat závažné informace. 188
Zvláštní důležitost měli akreditovaní novináři
ze SRN v Praze, kteří měli možnost čerpat
informace z vedení KSČ a ze státní správy.
V tomto případě si StB pomocí zpravodajské
hry ověřila, že právě jejich služeb BND velmi
pravděpodobně využívá. 189
Zpravodajské zájmy BND se na základě
poznatků z roku 1963 trvale týkaly tří kategorií
otázek:
1) v politické oblasti šlo např. o vztah
československých oficiálních míst i běžných
občanů k politice SSSR nebo o sporné body
mezi stranickými a vládními funkcionáři
v případě politických zájmů SSSR,
2) hospodářské otázky, které představovaly
nejrozsáhlejší skupinu, zahrnovaly informace
o hospodářském potenciálu ČSSR
a o opatřeních vedoucích k jeho zlepšení,
o výzkumu v oblasti jaderné energetiky,
obecně o vědecko-technickém výzkumu
a modernizačních projektech, o mezinárodní
vědecké a ekonomické spolupráci, atd.,
3) v otázce bezpečnostní byl velký důraz
kladen na veškeré informace o československé
armádě, jejích početních stavech,
výzbroji a vybavení, a také na informace
o československých bezpečnostních
složkách. 190
188 Tamtéž, fond A7, i. j. 310, Zpráva o činnosti II.
správy HS-StB za rok 1966 (3. 1. 1967).
189 Tamtéž.
190 Tamtéž, fond A1, i. j. 101, Zájmy a metody
nepřátelských rozvědek zachycené proti ČSSR
zachycené v roce 1963 – informace I. správy
MV.
Z pohledu StB měla SRN nezastupitelný
podíl na tzv. ideologické diverzi, která
se pro StB stala v první polovině 60. let
zásadním tématem. 191 Jednalo se o termín,
kterým pojmenovala veškeré jevy, které z
pohledu komunistického režimu negativně
působily na veřejné mínění, politické názory,
kulturu a morálku společnosti. Ideologická
diverze vedená ze Západu měla vést
k tomu, aby KSČ nemohla efektivně řídit
ideologické, kulturní a vědecké otázky. Proto
byla ideologická diverze ze strany vedení
KSČ velmi ostře sledována a o tuto otázku
se přímo zajímal i prezident a I. tajemník
KSČ Antonín Novotný. 192 Jedním z hlavních
problémů sledovaných v oblasti ideologické
diverze byla otázka šíření informací ze
zahraničí cestou rozhlasového a televizního
vysílání či pomocí tiskovin. 193 Zintenzivnění
pracovního a soukromého cestovního ruchu
nicméně uvolnilo výměnu západních
informací, zkušeností i spotřebního zboží na
míru, kterou se StB nedařilo v úplnosti kontrolovat.
Opakovaně proto upozorňovala, že
ideologická diverze ve své šíři není „podchytitelná“
zpravodajskými prostředky, protože
má příliš mnoho podob a podílí se na ní
příliš mnoho cizích subjektů. 194 Tyto obecné
poznatky dostaly v roce 1966 v očích StB
191 Revoluční a bojové tradice II. správy SNB,
zdroj síly a úspěchů v boji proti nepřátelským
rozvědkám, kterou vydala IX. správa SNB,
Praha 1983, s. 94.
192 Kaplan, Karel: Antonín Novotný. Vzestup a pád
„lidového“ aparátčíka, Brno 2011, s. 165-191.
193 Organizace podílející se na informační činnosti
byly označovány za tzv. ideodiverzní centra.
Proti jejich činnosti se zpravodajské služby
východního bloku snažily bojovat rušením vysílání
nebo operacemi agentů tajných služeb.
Nejznámějším cílem StB byla československá
redakce (krycím označením objekt „ALFA“)
Rádia Svobodná Evropa u Mnichova. TO-
MEK, Prokop: „Objekt Alfa“. Československé
bezpečnostní složky proti Rádiu Svobodná
Evropa, Praha 2006.
194 Faure, Justine: Americký přítel. Československo ve
hře americké diplomacie 1943 – 1968, Praha 2006,
s. 180-190.
MFGBND 9/2016