3+4+Supplementum/2012 - Společnost pro pojivové tkáně

např. k metabolickému syndromu a kardiovaskulárním
nemocem. Obezita s doprovázejícími
komorbiditami se tak stala velmi
závažným zdravotním, a tím i ekonomickým
problémem (27, 28, 41). Jako jeden
z hlavních činitelů této situace – především
v průběhu růstu – je redukce pohybové
aktivity omezujícím výdej energie; výsledná
energetická nerovnováha tak vyplývá
z nadměrného příjmu potravy nesprávného
složení, které u většiny neaktivních
jedinců neodpovídá energetickým potřebám
organizmu, a tím vede i ke zvýšenému
ukládání tuku.
změny pohybové aktivity
a tělesného složení v průběhu
růstu a vývoje
Jak prokázala měření s použitím různých
metod (pedometry, accelerometry
atd.), PA je spontánně nejvyšší u dětí předškolního
věku (25, 38), který je nazýván
„zlatým věkem motoriky“ (20). V tomto
období dochází především k růstu do délky
(dle pediatrů je to „období první dětské
vytáhlosti“), index tělesné hmotnosti (body
mass index – BMI) se snižuje až do období
„adiposity rebound“ (BMI – 35), ukládání
tuku stagnuje u dívek a poněkud klesá
u chlapců (8, 9, 11, 20), a paralelně PA
stále stoupá, resp. udržuje se na vysoké
úrovni (38). Toto trvá do cca 6 let, kdy se
hodnoty BMI začínají znovu zvyšovat, PA
ale spontánně klesá, a ukládání tělesného
tuku se opět zvyšuje (11); není vyloučeno,
že empirické zkušenosti o všech těchto
změnách přispěly k tomu, že začátek školní
docházky byl stanoven na tento věk –
děti se uklidňují a lépe soustředí na výuku.
Signifikantní změny spontánní PA a tělesného
složení nastávají tak v období začátku
školního věku.
V průběhu předškolního období (cca
od 3–6 let) se ukázaly též výrazné věkové
změny nejen z hlediska růstu a změn tělesného
složení, ale také výkonnosti kardiorespiračního
aparátu (zlepšování výsledků
modifikovaného step testu), pohybových
schopností – zlepšování výsledků motorických
testů (jako je např. běh na 20 m,
skok do dálky, hod míčkem atd.). Pohybové
schopnosti byly vždy lepší u chlapců stejně
jako později ve školním věku, dospívání
i dospělosti (20, 30).
Také v tomto období se uplatňoval vliv
PA a tělesných cvičení (20); u spontánně
více aktivních dětí ve věku 4,6 let se ve
srovnání s méně aktivními dětmi stejného
věku projevila tendence k nižším hodnotám
tuku a BMI, lepším výsledkům step
testu při vyšším příjmu energie; hladina
HDL byla však signifikantně vyšší. Hodnoty
celkového cholesterolu a triacylglycerolů
korelovaly signifikantně s množství tuku
v organizmu již v tomto útlém věku (29,
30), tj. děti s vyšší PA byly na tom zdravotně
výhodněji. Děti účastnící se organizované
tělesné výchovy rodičů a dětí v předškolním
věku vykazovaly lepší výkony v motorických
testech (20).
Průřezové i longitudinální studie v průběhu
dalšího růstu ukázala nižší úroveň
PA než v raném dětství, BMI se dále zvyšuje,
podíl tělesného tuku stoupá – s výjimkou
dočasného omezení, event. snížení
u chlapců v prepubertě a pubertě (8, 9,
11). Od postpubertálního období podíl
tuku v organismu dále stoupá až do vyššího
věku. U ženského pohlaví je od narození
tělesného tuku více, a má rozdílné rozložení
na povrchu těla již od narození (tj.
více na boku a břiše (9, 11). Nejvýraznější
pohlavní rozdíl v množství a rozložení tuku
se objevuje v období puberty, později se
tento rozdíl stále více snižuje (11).
POHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 19, 2012, č. 3+4 207