Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

»esk· ml·deû v öedes·t˝ch letech 20. stoletÌ ñ ˙vod do problematikyse přikláněli k redistribuci na základě ochrany určitých sociálních skupin. Teprvev následujících letech mohlo dojít k jakémusi lámání chleba, kdy by se obadruhy postojů výrazněji vyhranily a svedly souboj o přízeň veřejnosti. Za zmínkustojí, že při pravolevém schématu si v této době vlastně vystačíme se samotnouKSČ. Proudy mimo ni samozřejmě existovaly, nedokázaly však většinouudávat hlavní tón, už vzhledem k neexistenci pluralitního politickéhosystému. V rámci tohoto vymezení jistě můžeme řadit naprostou většinu tehdejšímládeže mezi příznivce liberálů či reformistů. Z hlediska jiných parametrůse preference tehdejší mládeže jeví podstatně méně jasné stejně jako celétehdejší společnosti. Domnívám se, že většina obyvatelstva včetně většinymládeže se přikláněla k dosti vágním tezím hlásaným například v té době veliceoblíbeným Radoslavem Seluckým o potřebě budování tzv. konzumního socialismu.15 Tento konzumní socialismus měl na jedné straně přinést spotřebitelskýstandard odpovídající úrovni vyspělých západoevropských zemí a zároveňzachovat prakticky veškeré sociální jistoty. Vzorem bylo přitom předevšímŠvédsko. Široká veřejnost však podle mého mínění měla jen velmi mlhavoupředstavu, jak tohoto cíle dosáhnout. V samotném roce 1968 však diskusi o ekonomickýcha sociálních otázkách v médiích do značné míry vytlačovala jiná,v dané chvíli atraktivnější témata.Jestliže v průběhu samotného „pražského jara“ byla mládež spíše v pozadícelkových změn a jen omezeným dílem přispívala k celkovému dění, situacese prudce mění v okamžiku okupace Československa státy Varšavského paktuv srpnu 1968. Vzniklá situace přímo nahrávala angažmá mládeže – chaos, vzrušenáatmosféra, nutnost improvizace. Mezi protestujícími v srpnových dnechhráli mladí lidé jednoznačně prim a právě z této skupiny pocházel také největšípočet obětí okupačních vojsk. Klíčová úloha mládeže však nezůstala omezenajenom na samotné srpnové dny – i v následujících letech představovala mládež,zejména studentská, snad nejvýraznější složku odporu proti nastupující tzv. normalizaci.Více se dočteme v příspěvku Jakuba Jareše věnovaném stávkám studentů.V této souvislosti samozřejmě také nelze nepřipomenout osobu Jana Palachaa jeho následovníka Jana Zajíce. Právě Jan Palach se stal hlavním symbolemodporu mládeže proti vývoji, který všechny reformní vymoženosti postupněv rámci jakéhosi „rozumného přizpůsobení se situaci“ prakticky anuloval. 1615Srv. např. Selucký, Radoslav: Člověk a jeho volný čas. Praha, Československý spisovatel1966, s. 66.16K Janu Palachovi nejnověji viz Jan Palach ’69. Uspoř. Benešová, Michala – Blažek, Petr –Eichler, Patrik – Jáchimová, Veronika – Jareš, Jakub – Portel, Viktor. Praha, FF UK –ÚSTR ČR – Togga 2009.17speed sbornik.p65 175.5.2010, 11:25