Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

SvÏtov· revoluce 1968 podle Immanuela Wallersteinapočátky spojováni všeho „ruského“ a „socialistického“ do jedné nevábné hmoty.Máme řadu dokladů názorů mladých nejen obdivující americkou kulturu,ale i schvalující útok USA na Vietnam. Mezi studenty na vysokých školáchbyla komunistická orientace v 60. letech spíše výjimkou než pravidlem (např.spolužáci vzpomínají na Jana Palacha jako na jediného komunistu v ročníkuna vysoké škole, který byl ovšem ovlivněn maoismem). 145 Symbolický rozdílmezi československou proreformní mládeží a západní mladou radikální levicíje vidět na skutečnosti, že zatímco se ti druzí oslovovali „soudružky a soudruzi“,poté, co takto žertem oslovil sál plný mladých lidí v Praze Josef Smrkovský,celé auditorium propuklo v úlevný smích.Pod dojmem Wallersteinovy analýzy bychom se měli zaměřit na čtyři aspektyzkoumání roku 1968, které jsou dosud českými badateli opomíjeny. Prvnímaspektem je mezinárodní srovnání. Podobný proces jako byl v roce 1968 v Československu,existoval i jinde ve světě. Československý případ byl nicméněunikátní z hlediska skutečnosti, že se na straně revoluce ocitla i část vládnoucívrstvy. Naopak je nutné nepřeceňovat unikátnost sovětského vojenského zásahu.Vojenské intervence supervelmocí nebyly v tehdejším světě výjimkou. Např.USA přepadly v roce 1965 Dominikánskou republiku nebo v roce 1966 Guatemalu.Není možné zapomínat ani na kontext války ve Vietnamu.Druhé poučení je, abychom se nekoncentrovali pouze na samotný rok 1968,ale zajímali se i o léta a desetiletí jemu předcházející. Wallerstein ukazuje, žecesta k roku 1968 byla velmi dlouhá a úzce souvisí se vznikem moderníchpolitických ideologií po francouzské revoluci. Československý rok 68 lze v tomtokontextu vidět jako vyvrcholení tradice českého socialistického a komunistickéhohnutí, které patřilo z hlediska své síly ve střední a východní Evropěk výjimečným.Třetí doporučení je, abychom velmi podrobně zkoumali ideologii pražskéhojara. Jednalo se skutečně o odpor ke staré levici, o antikoloniální hnutí neboo obecný odpor vůči socializmu? Byl zamlčeným pozitivním programem Pražskéhojara, jak jej můžeme rekonstruovat z tehdejšího tisku návrat k parlamentnídemokracii, sociálně demokratický program, jugoslávský model nebo něco zcelajiného?145Jeho spolubydlící na koleji Jan Mészáros po jeho činu uvedl: „Jedná se o člověka zdvořilého,slušného vystupování. Je velmi racionální, tvůrčí typ. Je velmi temperamentní ažvznětlivý. Je rovněž velmi zásadový. Svým přesvědčením je to komunista v tom nejlepšímslova smyslu. Jeho zájem o politické dění byl značný. Docházel na čínské velvyslanectvípro různé materiály Maa apod. To, že byl komunista, bylo na fakultě dost ojedinělé,proto byl spolužáky přezdíván bolševik.“ Křižanová, Rebeka: Zásadový samotář, naivnímarxista. In: Týden, 17. 1. 2001, str. 24.83speed sbornik.p65 835.5.2010, 11:25