Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

DvojznaËnost autonomie: Teze k evropsk˝m dÏjin·m protestu v†öedes·t˝ch ...ly především díky politickým a literárním příspěvkům osvobozeneckých hnutítřetího světa. Nicméně v Evropě byly tyto ohlasy všude menšinové. Běhemexistence hnutí zůstaly menšinovými i dokonce i tam, kde byly protesty obzvláštěsilné jako ve Francii, Itálii nebo v USA. Nové dimenze nebyly dosaženyv roce 1968 jen v myšlení a teoretizování (jež mohou snáze překračovathranice než jiné formy lidského jednání), ale také v tom, kolik a co o soběnavzájem protestní hnutí věděla. Vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československanešokoval jen občany Polska a NDR, ale také statisíce sympatizantů pocelém světě. Samozřejmě že studenti protestující na Plaza de Tlatelolco v Mexiko-Cityv říjnu 1968 věděli něco o protestech ve Francii na jaře téhož roku.Míra rozšiřování myšlenek akcí je neuvěřitelná, ale byly tu také specifickéhranice. To, že se dánští, belgičtí a senegalští demonstranti navzájem inspirovali,je všeobecně známé. Ale to, jak se tato inspirace spojovala s lokálnímia regionálními záležitostmi, je často ještě zcela nejasné. Moje teze je, že zprávyrozšiřované světovým tiskem sice motivovaly protesty, ale znalosti o problémech,které byly v těchto protestech konkrétně vyjadřovány, zůstávaly velmiomezeny. Přímá mezinárodní interakce, která nebyla zprostředkována metaforamimédií a symbolickým jazykem, existovala pouze mezi malým množstvímpředevším západoevropských a severoamerických studentských aktivistů. Provšechny ostatní (tam kde si jich vůbec všímali) byly zprávy o revoluci v jinýchzemích zprostředkované televizí. Myšlenka kontinuity revolucí (ve smyslu „globálnírevoluce“) není problematická, obtíže nastávají pouze v případě, že umístímeaktéry do ideálního světa „historických zvratů“ Wallersteinova typu a tímv tom samém okamžiku pomineme jejich specifická přání.Pojem „difúze“, který vytvořila před několika lety Beverly Silverová prooznačení celosvětových protestů dělníků ve dvacátém století 22 , byl bezpochybynejdůležitější formou transnacionální komunikace: spíše než o nějaké pevnéa hranice překračující hnutí šlo o rozšiřování, přisvojování si a samostatnouinterpretaci jednotlivých motivů a druhů akcí. Po celou dobu přetrvával místnísmysl sociálních bojů, nějaké celosvětové zevšeobecnění agendy protestů byloleda tak dílčí. Křehké identity nových jednajících aktérů, kteří vystupovali naveřejnosti, se vytvářely přímo na hranicích, existujících ve stejně křehkýchorganizačních vztazích a sítích spolupráce. Význam protestů není popírán, narozdíl od představ mnohých na levici, zdůrazňováním takových vnitřních konfliktů.Naopak až dodnes je jejich rozdělení a difuse stejně jako jejich vybojovanýa transnacionální charakter rozhodující výzvou pro emancipační politiku.22Silver, Beverly: Forces of Labor: Workers’ Movements and Globalization since 1870. Cambridge2003, str. 28–34.23speed sbornik.p65 235.5.2010, 11:25