Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

DvojznaËnost autonomie: Teze k evropsk˝m dÏjin·m protestu v†öedes·t˝ch ...desátých let zaměřovaly na prosazování svobody samostatně ovlivňovat pracovníproces. Rozdělení továrny do mnoha výnosných jednotek, felexibilizacehranic mezi továrnou a městem, nahrazení úkolové mzdy projektovou mzdou,zrušení jednotného počátku pracovní doby, to vše nejprve v experimentálnípodobě a poté jako běžná praxe postupně zaváděná ve většině výroben. V posledníchdeseti letech představují nové formy managementu jako třeba tzv.„nepřímé řízení“ předběžný konec tohoto vývoje: Zodpovědnost za výsledkypráce je přenášena nazpět ze skupiny na jednotlivce.Tento vývoj, který v současnosti naráží na své hranice a dokonce se objevujítendence k retaylorizaci, byl doprovázen existencí sociálních hnutí, kterávíceméně přímo vycházejí z „průběhu“ protestů roku 1968. Tato hnutí formulovalapožadavky na samosprávu nejprve na půdě továren. Příkladem toho jsoustávky, jako byla tzv. „aktivní stávka“ u firmy LIP v Besançonu v roce 1973,kdy stávkující pokračovali ve výrobě a prodávali výrobky vyprodukované v samosprávněřízené továrně. François Mitterrand tehdy o této stávce dokonceprohlašoval, že zpochybňuje „systém kapitalistické organizace práce“ (jinýmislovy taylorismus). Do tohoto hnutí náleží také časté obsazování podniků naZápadě stejně jako latentní a permanentní střety na východě Evropy o „malé“svobody v procesu výroby, které nakonec přerostly v Polsku do masových stávek.V západní Evropě se naproti tomu terén stále měnil: Obsazování domů,centra mládeže, ženské domy nebo alternativní projekty byly vnímány jakomísta, kam je možno uniknout a která se nacházejí mimo normalitu práce a rodiny.Podíl těchto hnutí na změně od objektivní pracovní disciplíny k vnitřnísubjektivně fixované disciplíně, nazývané Boltanskim a Chiapellovou „polykánípíchaček“, je nesporný. 28 Reformy práce byly nenápadné, ale měly velkýhistorický význam.Ale dvojznačnost autonomie je nejlépe viditelná, pokud se podíváme natransformaci vztahů mezi pohlavími. Na Západě byla ženská hnutí různě silná,ale dosáhla mnohého především tam, kde měla velký vliv (např. v Německunebo ve skandinávských zemích): Mezi jejich zisky patřilo např. dosažení osobnínezávislosti žen, popření tradiční hierarchie pohlaví a výrazné rozšíření veřejnévýchovy dětí (především ve Skandinávii), nebo preventivní péče a péče o staréa nemocné. Při tom se od rodiny na veřejnost, do pečovatelských domů, nemocnica zařízení pro děti nerozšířily jen patriarchální hierarchie, ale také antipatriarchálníboje (které se často vedou dodnes, ovšem pod jiným jménem).Nicméně nikdy se nezdařilo prosadit více než instrumentální autonomii, která28Boltanski, Luc; Chiapello, Čve: Der neue Gesicht des Kapitalismus. Konstanz, 2006.29speed sbornik.p65 295.5.2010, 11:25