Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

SvÏtov· revoluce 1968 podle Immanuela WallersteinaEvropě utváří jeho geokultura. 132 Tímto pojmem má Wallerstein na mysli jakésiideologické lešení samotného světového systému. Jejím základem se v doběfrancouzské revoluce staly dvě myšlenky: První, že politická změna je přirozenáa druhá, že veškerá moc pochází z lidu. Na základě těchto pouček se vynořilytři základní ideologie, které vytvořily geokulturu moderního světového systému.Jednalo se o liberalizmus, konzervativizmus a radikalizmus/socializmus.Konzervativizmus chtěl vše zabrzdit, radikalizmus chtěl vše urychlit a liberalizmusse nacházel někde mezi nimi. 133Každá z těchto ideologií měla své hlavní téma, kterými neutralizovala tzv.dangerous classes (tj. chudé vrstvy). Bylo to volební právo, sociální stát a národníidentita. Přímé, rovné a všeobecné volební právo prosazovali liberálovéa socialisté. Sociální stát prosazovali socialisté i někteří konzervativci. Konečněnárodní identita se stala hlavní agendou konzervativců. Podle Wallersteinaspolu ale tyto tři ideologie po celé 19. století pozoruhodně dobře koexistovalya v mnoha oblastech se navzájem nelišily, např. ve svém vztahu ke kolonializmu.V rámci konzervativní a radikální odnože geokultury světového systému sevytvořily od počátku 20. století dvě krajní složky: V rámci konzervativců tobyli ti, kteří se později nazývali fašisty a v rámci radikálů/ socialistů to bylirevoluční socialisté. Pokus krajních konzervativců změnit světový systém v impériumnevyšel a tento směr byl poražen ve dvou světových válkách (Wallersteins oblibou hovoří o jednom globálním střetnutí v letech 1914 – 1945, kterébylo pokusem Německa změnit světový systém ve světové impérium). Naopakse zdálo, že krajní odnož radikálů bude úspěšnější. Tato hnutí, jež Wallersteinnazývá protisystémovými, se dostala k moci po roce 1945 téměř na celémsvětě. V západní Evropě začala uskutečňovat program výstavby sociálníhostátu, ve východní Evropě program výstavby společnosti sovětského typu a vetřetím světě se objevila v podobně národně osvobozeneckých hnutí s programemdekolonizace a hospodářského rozvoje.Za svůj cíl si hnutí na semiperiferii a periferii kapitalistického světovéhosystému zvolila „dohnat a předehnat“ jádro systému. K jeho uskutečnění mělapřispět tzv. dvoustupňová strategie: Nejprve ovládnout stát a potom jeho pomocípřeměnit celou společnost. V prvním kroku byla často úspěšná, ovšemsvé heslo „dohnat a předehnat“ nenaplnila, protože jak Wallerstein ukazuje namnoha místech, je mobilita zemí ve světovém systému velmi obtížná a dochází132Wallerstein, Immanuel: World Systems Analysis: An Introduction. Durham, Duke UniversityPress, 2004, str. 93.133Wallerstein, Immanuel: The End of What Modernity? in: Wallerstein, Immanuel: Afterliberalism. New York, the new Press, 1995, str. 130 – 131.77speed sbornik.p65 775.5.2010, 11:25