Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

P¯edmluvaa spalo pod širákem. V kioscích velkých měst se začaly objevovat (ne zcelapravidelně) tituly zahraničích deníků, Le Monde stál tři koruny.Události roku 1967, které přímo předznamenaly „obrodný proces“, tedysjezd čs. spisovatelů s pár vyloučeními z KSČ za neposlušnost, proces s PavlemTigridem v nepřítomnosti a zvláště pak říjnový protestní pochod studentů zestrahovských kolejí pod heslem „chceme světlo“ (studenti se opravdu původnějen dožadovali elektrického proudu, aby mohli studovat a aby nemrzli) jsoumediálně vděčené a jsou proto lépe zpracovány než nějaké vydávání zákonů.Další chybou bývá personifikovat obrodný proces z roku 1968 do osobyAlexandra Dubčeka, upínat se jen na KSČ nebo dokonce jen její aparát, nebonaopak popisovat jen zápas za svobodu mimo stranu – ve snahách o obnovusociální demokracie, pomocí KAN, K 231, pohybu v odborech a uměleckýchsvazech. Asi za zvláštní pozornost stojí to, jak se na jaře 1968 a dále, ještěv roce 1969, smazávaly hranice mezi KSČ a nestraníky. KSČ jako strana nebylauž monolitem. Na zrušení cenzury (předběžné cenzury, která do té doby fungovala)se přece 29. února 1968 dohodli cenzoři sami, jistě všichni byli členystrany. A vyhlásili to veřejnosti. Vyšší stranické orgány – sekretariát a předsednictvoústředního výboru – to chtěly zatrhnout, a začaly o tom diskutovat.Ale po 14 dnech jim stejně nezbylo nic jiného, než s tím oficiálně souhlasit,protože země byla zaplavena novinami, časopisy, rozhlasovými a televiznímipořady o nedávné minulosti, včetně perzekucí. Kdo u nás tehdy zrušil cenzuru,KSČ, komunisté nebo sami občané (se stranickou legitimací)? Asi ti třetí.Při psaní a mluvení o oné době se také často zapomíná na mezinárodní souvislosti,nejen ve studentském hnutí a mezi umělci, a to jak směrem na Západ,tak do NDR, Polska, SSSR i jinam. Lidem politickým byla už tehdy známateorie o nerovnoměrném vývoji zemí pod sovětským panstvím, kterou se vysvětlovalavůbec možnost porážky jednotlivých ohnisek odporu proti diktatuřea zvůli – NDR červen 1953, Poznaň a Maďarsko 1956, Československo 1968.Za poměrné liberalizace v Polsku jsme o tom při vzájemných pobytech začátkem60. let s Poláky vedli podrobné rozhovory, srovnávali jsme poměry.Nejškodlivější je ale tvrzení, že čs. obrodný proces skončil sovětskou vojenskouintervencí. Už na podzim téhož roku jsme si dělali legraci ze západníchmédií, která líčila onen výbuch svobody, udušený sovětskými tanky. Poulicích prý běhají příslušníci NKVD a zatýkají Dubčekovy muže, odvážejíceje na Sibiř, přeháněli jsme jejich psaní. Ale i u nás se přece málo zdůrazňuje,kolik demokratizačních prvků v odborech, uměleckých svazích, v podnikovýchradách pracujících, ve studentském hnutí bylo přijato nebo se rozvinulo až povojenské intervenci, jistě i jí navzdory. Příkladem je Svaz Cikánů-Romů, zalo-9speed sbornik.p65 95.5.2010, 11:25