Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

MladÌ, levice a rok 1968Často se spatřuje kontinuita mezi požadavky např. univerzitních reforem,které měly být zavedeny v šedesátých letech a dnešními požadavky. Bezpochybyukazuje minulá i současná ekonomizace učení a výzkumu stejnou strukturu.Očividně jde o trvalé sociální přeskupení studujících, které se skrývá začasto prázdnými formulacemi a image jako „vynikající kvalita“. Jde o prodejproduktu zvaného „vzdělávání“ soukromé sféře, jde o rozdělení vzdělávacíchoborů na „jednoduché“ a „komplexní“ a z toho plynoucí zostření výběru. Jense zásadně změnil společenský modus, v němž jsou tyto procesy uloženy: VeFrancii se tehdejší „planifikace“ považovala za centralizovaný státní úkol, zatímcodnes se to považuje v Německu a jinde za záležitost decentralizace a delegacena někoho jiného. Přesto je nutno konstatovat, že řeči o „úspěšnýchreformách“, „liberalizaci“ apod. stále více negují minulé „úspěchy antiautoritářskýchhnutí“. Dříve než si slavnostní řečníci odkašlali, podstatné výdobytkyuž zase zmizely, a jejich dnešní řeči jen zakrývají skutečnost, že o svobody,které byly vybojovány na konci šedesátých let, je nutno znovu bojovat.Mou tezí je, že je ignorace takových běžných věcí, jako je lidská práce, jepodstatným momentem této pozoruhodné amnézie, v níž se nachází dnešníněmecká levicově liberální historiografie. 26 Naproti tomu může pohled na bojeo továrny a konflikty uvnitř továren napomoci zdůraznit dvojitý charakter procesumodernizace. Pro jihoitalské dělníky, kteří přišli v roce 1966/67 do továrnyFIAT v Turíně nebylo toto místo žádným předmoderním peklem, ale spíšeobrovským strojem a komplexem neslýchaného rozsahu. Cítili se zde jako cvičenéopice a v roce 1968/69 ve své stejně zmatené jako výbušné revoltě volalipo takových základních opatřeních jako důstojné jednání s nimi, zdravé pracovníprostředí, přiměřené ubytování, tedy potřebách, které německé bádánídnes příliš často zakrývá heslem „společnosti prožitku“ a předpokládaným zaměřenímse protestních hnutí na zušlechťování a diferenciaci kulturního průmyslu.Žijeme v době rozkvětu těchto selektivních vzpomínek. Příkladem jsoufotografie z demonstrací, které v časopisech pravidelně doprovází titulek „studentsképrotesty“, ačkoli jsou na nich k vidění téměř výlučně učni a mladídělníci. Z pamětí o hnutích roku 1968 uveřejněných v nedávné době v Němecastudenti se okamžitě rozdělili na dvě poloviny – jedna pro a druhá proti. Ta, co byla pro,argumentovala, že má strach z Ruska, aby nás zase nepřepadlo a ta, co byla proti, že užnikdy nechce mít cizí jednotky na našem území. „Skutečně pro vás rok 1968 nic neznamená?“Ptal se učitel.26Blíže viz: Birke, Peter: Die Protestbewegungen und die „kulturelle Revolution“ der 1960erJahre in der bundesdeutschen Historiographie: Montage und Virtualität. in: Sozialgeschichte.Bern, Heft 2/2007, str. 5–27.26speed sbornik.p65 265.5.2010, 11:25