Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

MladÌ, levice a rok 1968rozvoj a dohánění, USA jde o dominanci v rámci světového systému, k němužje ideologicky opravňuje postavení hlavního protivníka SSSR. Wallerstein podlemého soudu podceňuje skutečnost intenzity ideologického i ekonomickéhostřetnutí studené války, a ačkoli je možno uznat, že existovaly v USA a jindev jádru světového systému síly, kterým existence SSSR a jeho říše vyhovovala(především tvůrci zahraniční politiky USA), byly zde i síly, kterým překáželaa měly důvod pracovat na jeho zničení (máme tím především na mysli nadnárodníkorporace, pro které území, kde nemohly působit, znamenalo trvalouztrátu zisku). Ačkoli Sovětský svaz neusiloval o světovládu, neboť mu bylojasné, že by vznik socializmu v dalších velkých zemích vedl k oslabení jehopostavení vůdce socialistického tábora, přesto i v SSSR existovaly síly doufajícív přechod nejprve třetího světa a nakonec i jádra světového systému k sovětskémusocializmu.Pro interpretaci Československého pražského jara a jeho událostí Wallersteinpodle našeho soudu opomíjí některé aspekty světového systému, které sedo jejich průběhu značně promítly (je třeba říci, že pražskému jaru nevěnovalžádnou zvláštní studii). V několika větách svého eseje o roce 68 věnovanýchČeskoslovensku pouze konstatoval, že „není náhoda, že nejvýraznější byly událostiv Československu, tedy zemi s obzvláště dlouhými a silnými tradicemize třetí internacionály.“ (tj. i zde byly podle něj události bojem proti etablované„staré levici“). A mylně uvádí že „vůdci pražského jara vedli svůj boj ve jménu,humanistického komunizmu‘, tedy proti zradě hnutí, jíž byl stalinizmus.“ 144Zde je nutno poznamenat, že pojem „komunismus“ v rétorice pražského jara,na rozdíl od pojmu „socialismus s lidskou tváří“, zcela chyběl.Ačkoli se české země a Slovensko do značné míry vyvázaly od konce 40. letz hospodářských vazeb ke kapitalistické světové ekonomice, nikdy nebyly zcelapřerušeny jejich kulturní vazby na jádro světového systému. Po vlně kulturníhorusofilství v první polovině 50. let se začal opět projevovat zájem české společnostio její již po několik staletí existující kulturní centrum. Vlna americkéhudby, kinematografie ale i literatury, která byla manifestací hegemonické roleUSA ve světovém systému po roce 1945, se nevyhnula ani Československu.Velmi pregnantně toto úsilí shrnul Ivan Sviták ve své odpovědi na otázku „odkud,kam a s kým?“ v květnu 1968: „Z Asie, do Evropy a sami!“ V tomto světle jetřeba Pražské jaro vidět jako pokus českých zemí alespoň o symbolický návratdo centra světového systému.Ke kulturnímu obdivu západu patřil také obdiv jeho společenského modelu,který se začínal uplatňovat od 60. let zejména mezi mladou generací a naopak144Wallerstein, Immanuel: 1968, Revolution in the World-system. c. d. str. 70.82speed sbornik.p65 825.5.2010, 11:25