Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

MladÌ, levice a rok 1968politické síly patřily k ostrakizované menšině. Vídeňské ulice naplňovaly symbolickéboje mezi levicí a pravicí, které se pokoušely účastníky festivalu získatpro socialistické nebo „kapitalistické“ přesvědčení. V souvislosti s „antikomunistickými“a „protikapitalistickými“ kampaněmi bylo zajímavé sledovat, jakýmzpůsobem patriotismus československé delegace překračoval hranice železnéopony. Ve Vídni žila nejen početná krajanská pospolitost z doby rakousko-uherskéhoimpéria, nýbrž také skupiny exulantů, kteří odešli z Československapo roce 1948. Pisatel zprávy vyjadřoval silné obavy, aby někteříz československých delegátů a delegátek, neopustili výpravu a nerozhodli seve Vídni zůstat. 113Výrazové prostředky a vyprávěcí postupy užívaných pisatelem zprávy o vídeňskémfestivalu se nápadně podobaly úvodníkům z československého tiskuo zahraničním exilu. Na „bezprostřední“ zkušenost z vídeňského festivalu navazovalsvazácký zpravodaj pouze okrajově. S výrazným emocionálním zabarvenímpopisoval příběh představitelů československé emigrace, kteří se rozhodliukořistit během slavnostní pochodové přehlídky československou vlajku,na jejíž získání vypsali odměnu 1000 šilinků. O záměru se však dozvědělopolitické vedení československé delegace a rozhodlo vlajku nerozvinout. Běhempřehlídky přišla za delegací žena, která výpravu ujišťovala, aby se „nebála“vlajku vyvěsit. Mladý muž, který zaslechl její přesvědčování, začal delegátyprovokovat. Požadoval také, aby československé úřady otevřely hranice.Delegáti namítali, že pro „gaunery“ jsou hranice zavřeny, pro přátele otevřeny.Potom začali společně skandovat „hanba zrádcům“ a prstem ukazovaly na mladíka,který se vzdálil. 114 Naproti tomu vztahy československých delegátů s vídeňskýmikrajany, řadovými občany, kteří ve městě dlouhodobě žili, provázelvelký zájem o bývalou vlast. Nicméně o socialistické Československo se zajímalapředevším starší generace, která nepatřila k sympatizantům komunistickéstrany, nýbrž byla orientována sociálně demokraticky nebo katolicky. Staršíkrajané vítali československou delegaci, zdravili její členy a členky při každépříležitosti stejně tak jim vyjadřovali podporu během kulturních a sportovníchher. V městských čtvrtích, kde převažovali krajané, uspořádalo vedení výpravyzápasy s krajanskými sportovními svazy. Nicméně jejich postoj se odlišovalod postoje jejich dětí, které k bývalé vlasti svých rodičů nepociťovaly žádnýzvláštní vztah. Děti patřily ke generaci, která se socializovala po druhé světovéválce a neměla o československou společnost žádný zájem.113Slovenský Národný archív, f. SÚV ČSM – Bratislava, kr. 40/311, Informatívna zprávao niektorých poznatkoch z Festivalu, str. 5.114Ibid., str. 7.64speed sbornik.p65 645.5.2010, 11:25