Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

PraûskÈ jaro a jeho reflexe v NDRroku 1953 či 1956, kdy socialismus vůbec nikdo nechtěl. Porážkou Pražskéhojara tak přišli Sověti o poslední zbytek renomé, který jim ještě zbýval,“ uvedlGauck. 64Reformní snahy československého vedení byly od počátku vnímány východoněmeckýmičelními představiteli velmi negativně, a Walter Ulbricht neváhaljiž v březnu 1968 v Drážďanech použít příměru o „plíživé kontrarevoluci“v Československu. Uvolnění v oblasti kultury a sdělovacích prostředků stálov příkrém rozporu s jistou „dobou ledovou“, která od roku 1965 vládla v NDR.Cílem tohoto příspěvku je především přiblížit reakci východoněmecké společnostina srpnovou okupaci, která vyvolala ojedinělou vlnu odporu. Jen běhemprvních dvou měsíců po srpnu 1968 registrovaly východoněmecké bezpečnostníorgány více jak dva tisíce projevů kritiky intervence, nabírající nejčastějiformu letáků, nápisů na zdech, ale i malých demonstrací. Nositeli těchtoprotestů přitom byli především mladí, kteří v intervenci spatřovali bezprecedentníakt agrese, jež nebylo možné přejít mlčením. Podobné pocity však mělai řada východoněmeckých intelektuálů, vkládajících značné naděje do experimentu„socialismu s lidskou tváří“. Porážka Pražského jara a první zážitkyperzekuce v souvislosti s účastí na rozličných formách protestu proti východoněmeckéúčasti na ni, se trvale zapsaly do paměti řady představitelů východoněmeckéhodisentu, tak jako tomu bylo v případě Bernda Eisenfelda, jehožpříběh je představen v této studii.64Rozhovor s Joachimem Gauckem, vedl Alexander von Plato 6. 2. 2008, Berlin. V rámciprojektu Das andere Osteuropa FSO Bremen.45speed sbornik.p65 455.5.2010, 11:25