Martin Franc-Stanislav Holubec (eds.): Mladí, levice a rok 1968 - SOK

MladÌ, levice a rok 1968Wallersteinův pojem „globální revoluce“ nebyl zamýšlen jako analytickákategorie. Jeho referát o pronesený dvacet let po roce 1968 měl debatu spíševyprovokovat než ukončit. Když jeho tezi posuzujeme dnes po převratech vevýchodní Evropě a v celém světě, působí na nás pozoruhodně rozporně. Najedné straně je tu myšlenka, že kritika ideologických aparátů a kapitalistickéhoči státně socialistického hospodářství je centrálním momentem protestů (v protikladuk současnému zdůrazňování kulturního charakteru těchto procesů). Nadruhé straně je teze o celosvětovém úpadku hegemonie USA, která znamenalakonec studené války a bipolárního světového pořádku, stejně jako tezeo nevyhnutelnosti zániku světového kapitalismu v dlouhodobé perspektivě. Alejak drží pohromadě tyto dvě složky „nového“, které Wallerstein vidí přítomnév této globální revoluci? Co se stalo na cestě mezi lokálním, kontingentnímjednáním „nové levice“ a dlouhodobými procesy společenské transformace?Z pohledu kritického dějepisectví je nutné si tuto otázku stále klást, interpretaceroku 1968 orientovaná na výzkum světového systému ji nicméně nakonecřeší ve prospěch struktur. Každodennost a kolektivní jednání, sociální konfliktya jejich vytrvalost nebo dvojznačnost morální ekonomie zaměstnanců sepovažují za zajímavé, ale mizí za „velkým vyprávěním“ o nevyhnutelném konci„pozdně kapitalistické“ společnosti. Tato teze musí být postavena z hlavy nanohy. Právě protestní hnutí roku 1968 se musí chápat se zřetelem na jejichvýsledky jako decentrovaná, sociálně diferenciovaná a otevřená. Jestliže tehdyexistovaly teorie či „návody k jednání“ nebo „kognitivní orientace“ (jak to nazýváGilcher-Holtey), které sdíleli všichni aktéři roku 1968 v různých zemích,pak mířily v každém případě do různých směrů, jak je patrné z rozdílů v myšlenkáchMaa a Marcuseho, Wilhelma Reicha a Stalina, Karla Korsche a Simonede Beauvoir, kteří tyto revolty inspirovali. „Základní otázky“ Rudi Dutschkehose vyznačovaly především tím, že úmyslně zůstávaly bez odpovědi. Naznačujínám hledání, které trvá do dneška: „Co můžu znát? Co můžu dělat? V comohu doufat? Co je člověk?“ 21Transnacionalita a†Ñdif˙zeìTo ovšem neznamená, že neexistovaly žádné „orientační body“. Na různýchmístech se objevovaly různé varianty kriticky-marxistického myšlení: NaKorčule, v Praze, ve Frankfurtu nad Mohanem. Tyto myšlenky nebyly inspiroványjen kritikou marxismu vyskytující se od dvacátých let v Evropě, ale vznika-21Dutschke, Notizen, 1967, ze závěru, cit. dle: Schulenburg, Lutz: Dokumente und Berichte.Hamburg 1998, 5, str. 196.22speed sbornik.p65 225.5.2010, 11:25