Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxnyní se ti přičítá za skutek tvá dobrá vůle, jejíž provedení je ti prozatímznemožněno bez tvé viny.“Trpké dny nastaly Gerardovi v žaláři a střídání duševních úzkostí s nejistotoustupňovalo jeho soužení čím dál tím více. Minulo několik dní a tu ve snáchuslyšel hlas: „Dnes se dostaneš na svobodu!“. Bylo to v době svatopostní. Akdyž tak v předvečerních hodinách téhož dne přemítal o tajemném nočnímhlasu, prudce trhl řetězem, který jeho ruce poutal k noze. A hle, pouto na rucese uvolnilo, takže už nebyl tak tísněn a mohl se volněji pohybovat. Ale co sinyní počít? Vchod byl uzamčen a přede dveřmi chodily hloučky žebráků. Přecevšak povstal, nikoli však s přílišnou nadějí úniku, jako spíše, aby se prošel poúnavné poloze vleže – nebo ještě spíše, aby vyzkoumal možnost útěku. Jakmilepřistoupil ke dveřím podzemní kobky, v níž byl uzavřen, opřel se o kliku anajednou celý zámek povolil pod silným tlakem jeho rukou a dveře se otevřely.Opatrně vyklouzl z kobky a přidržuje si řetěz visící na nohou, spěchal dochrámu, kde se právě zpívaly nešpory. Nedaleko před branou vězení stály siceskupinky chudých lidí, ale ti, spatřivše ho, porozuměly oč jde a raději odešli zonoho místa, aby nebyli svědky jeho útěku.Když přicházel ke kostelu, tu právě odtud vycházel muž z rodiny, která střežilaGerarda ve vězení. Byl to dokonce bratr jeho dozoroce. Ten, spatřiv Gerarda,jak pospíchá do chrámu, domníval se, že jde poděkovat Bohu za propuštění zežaláře, a dobrosrdečně jej oslovil: „Už jsi přišel pozdě, Gerarde!“. Jelikož všakGerard vypadal nármaně ustrašeně, dodal ještě konejšivě: „Nu, pospěš si tedy,sand ještě přijdeš alespoň na Amen.“ Jeho oči byly totiž zadržovány, takže siani neuvědomoval dosah svého počínání vůči vězni. Poněvadž pozoroval, žesnad z vysílení po zranění těžce vystupuje na schody, nabídl mu dokonce svérámě a pomáhal vězněnému Gerardovi při výstupu až na nejvyšší stupeň předchrámovými dveřmi. Teprve, když vstoupil do kostela a zařinčely jeho okovy,poznal svůj omyl. Ačkoliv se o to chtěl pokusit, přece jen jej už nemohlzadržet, neboť křesťanský chrám požíval práva azylu.Po tomto zdařilém vysvobození jak ze zajetí ošemetené lásky k tomuto světu,tak i ze zajetí synů tohoto světa vyplnil pak Gerard věrně svůj slib, kterýpředtím učinil. Touto událostí dal Bůh očividně najevo, na jak značném stupniosobní dokonalosti a svatého způsobu života se už tehdy nacházel Boží sluhaBernard, který z Božího osvícení názorně ukázal, k čemu mělo dojít, jakoby v térozhodné chvíli již před sebou viděl obraz bratrovy budoucnosti. Když totižukazoval prstem na jeho bok, tehdy v duchu předvídal, jak oštěp Boží milostipronikne do Gerardova srdce utrpením, což také sám doznal, když se ho na totázali.11.Když jednou v neděli Bernard vkročil se svými stejně smýšlejícími druhy dosvatyně na mši svatou, četl se tam právě úryvek z listu Apoštola tohoto znění:„Věrný je Bůh, poněvadž ten, jnež ve vás započal dobré dílo, je dokoná až dodne Ježíše Krista.“ Tato slova zbožný jinoch nechápal jinak, než že ho sám Bůhz nebe povzbuzuje. Zaplesal tedy ve svém srdci tento vpravdě duchovní optecsvých bratří, Kristu zplozených, a jsa ujištěn, že ruka Páně mu hodlá přispět napomoc, jal se od toho okamžiku veřejně horlivě kázat a přitom ze všech silrozmnožovat své následovníky.Počínal se oblékat v nového člověka a se svými spolužáky, s nimiž za10