Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxmůj dobrý úmysl mně stejně bude připočten k zásluhám, jelikož jsem zachránilalespoň svou vlastní duši, a že jsem čist od krve dotyčné osoby, které jsemneopomenul domluvit, aby se obrátila od své zlé cesty, aby živa byla. Avšakkdyby ses snažil uvádět celou nekonečnou řadu podobných výroků, jimiž se vPísmě omlouvají proroci, mne však jimi přece ani zamák nepotěšíš, když se musímbezmocně dívat na duchovní smrt svého syna. Takové omluvy by věru znamenalyjako bych pouhým povinným, ale neúčinným pokáráním toužil spíše po svémvlastním ospravedlnění než po jeho zachránění. Vždyť která pak milující matka,byť podle svého nejlepšího svědomí věnovala svému nemocnému dítěti veškerousvou péči a obětavou obsluhu, když nakonec poznala marnost své vynaloženénámahy, ačkoliv vyčerpala všechny své možnosti a síly, zda se jen kvůli svědomitěvykonaným mateřským povinnostem dovede zdržet pláče a nářku, jestliže pakpřesto její dítě umírá?"Tato krásná slova vypovídají vskutku velmi mnoho o Bernardově lásce.Ve styku se světskými lidmi byl rovněž tak rozhodným milovníkem vzájemnéshody a pokoje. Když prý nějaký dotěrný žadatel nevybíravým způsobem na němchtěl vynutit kladné vyřízení svého přání, ačkoliv v zásadě s ním nesouhlasil,přece v zájmu pokoje nakonec dozajista od něho neodešel nevyslyšen, třebaže sitoho nezasluhoval. Tento postup lze si vysvětlit tím, že podle jeho vlastnívýpovědi z vrozeného odporu nenáviděl jakékoliv pohoršení a neshodu. Proto seho tak nadmíru bolestně dotýkala nelibost kteréhokoliv člověka a dočista nebyl sto si jí nevšímat. Mnohem citlivěji zraňovalo jeho přejemné a láskyplné srdce irozladění osob, jejichž popuzení vůbec nezavinil. Neuklidňoval se záminkou, žepodle svého vědomí a svědomí za nic nemůže. Neboť když se někdo na něhorozmrzel a on nevěděl, jak ho má udobřit, jelikož nevěděl, v čem to vězí, tu právějásal radostí, kdykoliv nalezl možnost k zadostiučinění buď osobně a přímodotyčné osobě, anebo alespoň Bohu v modlitbách za onoho člověka, který serozmrzel bez spravedlivá příčiny. Činíval tak proto, že nikým vůbec nepohrdal anepovažoval pohoršení žádného člověka za malicherné.Kdykoliv tudíž bylo třeba pokárati něčí trestuhodné pochybení nebo zabránitdalšímu šíření škodlivých výstřelků, činíval to tak ohleduplně, že dokonce samipostižení měli dost příležitostí vděčně mu projevit alespoň ve svém srdci náležitézadostiučinění. Však také vskutku potom četní z jeho bývalých protivníků k němupřilnuli s tím věrnější láskou a oddaností, nebo vstoupili jako mniši do jehokláštera právě ti, u nichž se toho nikdo nenadál.Také projevoval vřelý zájem o duchovní blaho i neštěstí každičkého člověka vesvětě žijícího a jeho nejživější touhou a nejsladší radostí bylo dávat nadpřirozenýživot dalším a k dobrému obracet hříšníky. Přesto však měl i velmi srdečný aněžný soucit s lidmi tělesně chorými. S vytrvalou shovívavostí snášel nejenomjejich tělesné slabostí, nýbrž i jejich vady mravní a povahové. Takto potvrzovalslovem i skutkem, že především slabým a hříšným lidem chtěl být vskutkuotcovským opatem.Ostatně svou krásnou duši a ušlechtilou osobnost nám mimoděk sám vykreslil vesvých literárních dílech. Jestliže by si někdo přál poznat, jak se po celý svůj životpřísně posuzoval a zpytoval, ať nahlédne především do jeho pojednání „O stupníchpokory". Chce-li se kdo vnořit do křesťanské zbožnosti jeho láskyplného srdce,může si prostudovat jeho kázání „O chválách pannenské matky" a onu knihu,54