Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxNuže, v tom ohledu jsme necestovali jako nanejisto, nýbrž na tvůj rozkaz, badokonce ve tvé osobě, na rozkaz Boží."A brzy na to: "Jestliže je nezbytné, aby se stala jedna věc ze dvou, raději si přeji,aby se reptání lidu vztahovalo na mne a nikoliv na Boha. Mně je prospěšné,jestliže se mě Bůh uvolí používat za svůj štít".Kapitola XXVIII.Bernard vyvrací bludy Gilberta de la Porré. Sklonek jeho života.V Poitiers žil biskup Gilbert, velmi obratný mistr bohosloví. Pustil se všakpřespříliš daleko do zkoumání tajemství Boží Trojice a vydal o tom dokonceněkterá nepravověrná pojednání. Když jeho knihy vzbudily pohoršení a nesouhlasvěřících, byl povolán k veřejné diskusi na církevní sněm, slavený v Remeši zapředsednictví papeže Evžena. Tam mu byla dána možnost, aby se pokusil obhájitpochybné stati své knihy. I zde po dva dny svatý Bernard zastupoval soudní řízeníproti jeho bludům a vyvracel je doklady svatých otců církevních stejně tak moudřejako pravověrně.Nakonec apoštolských rozhodnutím a usnesením sněmu všeobecné Církve bylydotyčné bludy zavrženy. Sám biskup Gilbert uznal svá pobloudění, poddal se aveřejně odvolal své bludné domněnky. Po této očistě se mu dostalo odpuštění,obzvláště když slíbil hned na počátku, že své soukromé náhledy je ochoten opravitbez jakékoliv tvrdošíjnosti podle rozhodnutí svaté Církve.Ale světec počínal ponenáhlu očividně chřadnout. Přesto ještě několikzbývajících let se stále pohotovým a svěžím duchem věnoval konání dobra vesvětě. Rovněž ve svém klášteře s neumdlévající horlivostí vytrvale plnil svézamilované řeholní povinnosti ve službě Boží. A když se po tak úmornýchceloživotních obětech Bohu zalíbilo brzy dopřát svému miláčkovi dlouhovytouženého spánku drahocenné smrti a uvést věrného služebníka do věčnéhopokoje, tu počal jeho statečný duch se tím více odpoutávat od země, čím více jehovysílené tělo umdlévalo. Vždyť světec poznávaje, že se mu již blíží odměnavítězství, spěchal ke svému věčnému cíli rychleji než dosud. A jakmile jasnějipociťoval, že nadchází rozpad jeho pozemského příbytku, tím žíznivěji dychtil popříbytku Božím, po domu nezhotoveném lidskýma rukama, nýbrž po věčném vnebesích. Jeho přečisté srdce již nestačilo pojmout plamenného žáru svaté lásky,která četnými vnějšími projevy vyšlehávala navenek. O její mohutné síle svědčilaohnivá výmluvnost jeho vnitřního zápalu.Na sklonku života jeho tělo, spočívající na ubohém loži, se sice trápilorozličnými nemocemi, nicméně však jeho statečný a ohromný duch se nezdolnězabýval Bohem. Ani v nejpalčivějších bolestech neustával o něčem posvátnémrozjímat nebo psát, modlit se s větším zápalem a bratry horlivě poučovat.Obětování spásonosné Nejsvětější oběti neopomenul až do okamžilu svéhoúplného zhroucení. Při ní své údy, tělesnou vyčerpaností již takřka se rozlučující,udržoval pohromadě žárem svého ducha, a zároveň i sama sebe podával Bohu zapříjemnou oběť, za líbeznou vůni. Když v té době zasílal dopis svému strýciOndřejovi, rytíři templářskému, mezi jiným praví: "Já jsem již vydáván k oběti amyslím, že na světě již nebudu příliš dlouho pracovat."59