Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxonen byl přestrašen a rozechvěn vyveden a vyprovozen ven bez jakékoliv odvety.Opravdu skvěle dovedl svatý Bernard vítězit dobrem nad zlem.V podobném smyslu mezi jiným píše ve svém dopise, který zaslalpremonstrátským řeholníkům. Prohlasuje:"Zůstanu vám vždycky zcela oddán, i když o to nestojíte. Budu k vám vždyckylnout, i kdybych měl spravedlivou příčinu k opaku. I proti vaší vůli vám zůstanuvěrný, a když mně dáte pocítit svou nelibost, vrhnu se k vašim nohám, neboťvždycky chci a budu mít v úctě i ty,kteří mnou pohrdají!"Z uvedeného jasně vysvítá, jak opravdovou a upřímnou bratrskou láskou objímalvšechny lidi, takže - jak sám doznával - lnul tím horoucněji právě k těm, kteří sena něho horšili, přestože se nedalo spravedlivě usuzovat, že by jim zavdalsebemenší příčinu k rozhořčení.Kapitola XXV.O Bernardově moudrém kárání, mírnosti, lásce a spisech.V ohledu vychovatelském zaměřoval způsob svého napomínání a kárání s nemenšídovedností podle povahy káraných osob. Na povahy zarputilé a vznětlivé působilzcela rozdílně, než na pokorné a ukázněné. Tím si získal obdiv, že si dovedezískat poslušného a povolného zrovna tak, jako když povolí načas nátlakuneposlušného. Tajemství svého úspěchu vysvětloval poukazem na povahujednotlivých případů. Kde převládá smysl pro ukázněnost u kárajícího i káraného,tam domluva koná pravé divy. Kde se nalézá alespoň na jedné straně, tam je výtkaprospěšná, ale kde jí není na žádné straně, tam je přímo škodlivá a bezvýsledná.Podobně když časem ve svých promluvách probíral způsoby bratrského kárání,které nedosáhly náležitého výsledku, upozorňoval, že večerních hodin se vůbecnemá používat k domluvám nebo pokárání, aby snad potom rozrušený bratrneproležel celou noc beze spánku a nestal se takto neschopným zbožné účasti nanočních hodinkách.Rovněž ve výkladu k Velepísni v kapitole čtyřicáté druhé mezi jiným praví: "Kéžby mně nikdo nikdy nezavdal příčiny ke kárání! To by se věru srovnávalo spředstavami o dokonalosti. Jelikož však přesto v mnohých věcech chybujemevšichni, proto ani mně není dovoleno si nevšímat pochybení, mně, jemuž řeholepřímo ukládá za povinnost trestat přestupky chybujících, avšak mnohem více mnek tomu dohání upřímná láska k hřešícím. Neboť jestliže někoho zaslouženěpokárám, učiním tím zadost jen své povinnosti. Mám však za to, že pouhé ráznézakročení splní pouze tu nejmenší část mé povinnosti a snad ani nedosáhnezamýšleného cíle, nýbrž se může zvrhnout v pravý opak jako chybně vržené kopí,které sice udeří do terče, ale mžikem se může odrazit na mě. Ani si nedovedetepředstavit, milí bratří, co úzkostí prožívám v takových chvílích. Myslíte, že mneto nesouží víc než vás? Vždyť jsem v takových případech svírán ze dvou stran anevím, co si mám počít v nejistotě, zda pokáranému je po chuti moje domluva,kterou jsem mu z povinnosti musel udělit, či se mám kát pro neúčinnost svýchslov, jichž jsem chtěl použít jedině k jeho záchraně a polepšení, ale bohužel bezohlasu."A na jiném místě poznamenává: "Snad se chceš pokusit mne uklidnit poukazem, že53