Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxdruh romantismu. Jestliže je něco ve svatém Bernardovi patetického, napříkladkdyž mluví o tragédii Vtělení v nevýslovném lůně Trojice, vidíme, ze které oblastia roviny pochází jeho zanícení. Ví, že tato zbožnost má své meze. "Ačkoliv jedarem Ducha svatého", praví, "nazvu ji tělesnou, jestliže ji srovnáme s citem,který nám dává okusit ani ne tak Slovo učiněné tělem, jako spíše Slovo jakomoudrost, Slovo jakožto spravedlnost, Slovo jakožto pravdu, Slovo jakožtosvatost, milosrdenství a ctnost..." Totéž bychom řekli o jeho zbožnosti k PanněMarii, jejímž byl uchvacujícím pěvcem. Rozsáhlý proud, který tato zbožnostvymezila ve francouzském mysticismu, plyne z něho - kdyby ne proto, že jej úplněvytvořil, pak jistě proto, že jej proslavil svým slovem a svou vírou. "Veškeráchvála Matky patří Synu", praví Bernard a chápe (jako později sv. LudvíkGrignion z Monfortu) Pannu Marii jako nejdokonalejší prostřednici mezi člověkema Bohočlověkem. V této věci se vliv svatého Bernarda zapsal ještě viditelněji nežv jiných případech: je obdivován na portálech, našich katedrál, které činípůvabnými. Je jej slyšet ještě dnes ze rtů křesťanů, pokaždé když se modlíZdrávas, za jehož používání v modlitbě vděčíme pravděpodobně jemu (alespoň vjeho první části) a určitě mu vděčíme za modlitbu „Nezapomeň, ó nejdobrotivějšíPanno Maria". Ale i zde, jaká to podivuhodná skromnost ve zbožnosti, jakázdrženlivost v kultu, který přivádí k nenucené zbožnosti!Právě touto dokonalou rovnováhou mezi velikou zdrženlivostí a rozechvívajícímzanícením probleskuje nejlépe génius sv. Bernarda, muže moudrého moudrostínejvyšší. Neboť není třeba o tom pochybovat, že sv.Bernard znal nejenom z teorie,ale i z osobní zkušenosti nevýslovnou Boží přítomnost. Mluví o mystickém spojenís největší jasností, pokud vůbec lze o něm slovy vydat výstižné svědectví. "Řídkéjsou hodiny a krátké jsou okamžiky, kdy se spojení uskutečňuje: Ó, kdyby jen mělotrvání!" Popisuje Jeho nezachytitelnou skutečnost, dokonale si uvědomuje, jakovšichni velcí mystikové, základní nemožnost vyjádřit slovy to, co rozumem vůbecnepojmeme." V každém oddílu, v němž pojednává o těchto mystických milostech,se zračí skromnost, pokora, která patří světcům. Snaží se vyložit spojení s Bohemv rovině mravní, popisuje ji jako přechod k vyššímu stupni bytí - a nic víc. Tétoveliké pravdě, že mystik - v protikladu k legendě - se neliší od opravdovéhokřesťana,nedal nikdo lépe vyniknout než svatý Bernard. Odtud jeho vyrovnanost,umírněnost a jasnost.Jestliže bláznovství kříže zřídka působí, aby francozští mystikové ztratili hlavu,nemate naprosto v žádném případě úsudek tohoto Burgunďana. Svatý Bernard tořekl pěkně: "Nesluší se, aby Snoubenka Slova byla hloupá!" Všichni mystikové seovšem této rady nedrželi. Jiný, neméně charakteristický rys byl vyzdvižennejvětším současným komentátorem svatého Bernarda, P. Štěpánem Gilsonem.Praví: "Jeho mystika je čistě vnitřní a psychologická. Má v sobě něco klasickéhove francouzském smyslu slova. Psychologický rozbor naší vnitřní bídy, znalostnás samých", tvoří její základy. Žasneme potom, co jsme spatřili vevzdáleném pokračování jasnodolského opata, nad maskou Pascalovou.Bernard z Clairvaux zemřel 20.srpna 1153. Sotvaže zemřel, dožadoval se hlaskřesťanského lidu jeho svatořečení. Církev je dvacet let na to uskutečnila. Vilémod sv. Teodorika, který býval jeho přítelem, se stal i jeho životopiscem. A hnedvzápětí povstalo celé duchovní potomstvo: Aelred, opat z Rievaulx, autorpůvabného spisu "Dvanáctiletý Ježíš", Guerric z Igny, Gilbert z Hoyllandu, Alan z70