Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxněho vykonal na této apoštolské cestě. Ale ani není účelem této knihy všímat sijen těchto věcí a vypočítávat jeho zázraky. V závěru tohoto vypravování spocitem vděčnosti je nutno zdůraznit, že toto byla poslední Bernardova apoštolskácesta a že zde dovršil poslední své dílo. Tímto činem neméně prospěšným jakonesnadným, za okolností neméně beznadějných jako nezbytné pomocivyžadujících, přeslavně naplnil své celoživotní dílo Bernard, který vždycky svýmisebetěžšími pracemi velkolepě oslavoval Boha.Kapitola XXX.Bernardův tělesný stav. Jeho nabádání v posledních okamžicích života. Ojeho drahocenné smrti.Jakmile Bernard uskutečnil mír metských měšťanů a zajistil klidné poměrydotyčné provincii, opět se vrátil do kláštera. Jeho doopravdy již odumírající těloopět bylo zachváceno velmi bolestnou nevolností. On však s líbeznouvyrovnaností v srdci a slastnými vzlety duše se denně připravoval k odchodu navěčnost, jakoby vplouval do přístavu a ponenáhlu svinoval lodní plachty. Na tentookamžik jasně upozorňoval své bratry, když jim řekl: "Nyní se splní slova, kterájsem k vám mluvil, když jsem churavěl minulou s zimu: nemáte ještě příčiny kobavám, neboť až v příštím létě nadejde rozloučení s mým tělem". Ale to slovobylo před nimi skryto a nemohli je pochopit. Zajisté čeho se láska jeho synůtolikobávala, o tom se tím méně dali přesvědčit, aby uvěřili. Proto tehdy svatý otec zesoucitu raději blíže nevysvětlil pravý význam svých slov.Jako kdysi Kristus Pán tak i jeho věrný následovník Bernard svými celoživotnímidíly mohl zvolat: "Dokonal jsem díla, která mne Otec svěřil, abych je učinil". Atak počal víc a více upouštět od tělesné činnosti, vzdalovat se lidských zájmů ajakoby s vypětím sil vrhal před sebe na druhý břeh lana svých vřelých tužeb.Počínal již stále pevněji zakotvovat na nedalekém břehu věčnosti a k němuzlehounka přistávat. Neboť když ho ctihodný langreský biskup Bohumír vyrušilnějakými pracovními plány a pozastavoval se nad tím, že o ně nejeví zájem, tuodvětil: "Nedivte se, neboť já už nejsem z toho světa." (Jan 8,23).Když však svatý otec pozoroval, že jeho nejdražší synové politováníhodněchřadnou a trnou strachem před nastávající opuštěností v přebolestné a žalostiplnéosiřelosti, slitovným soucitem svého otcovsky milujícího srdce stále je zahřívalslastně konejšivými potěchami a napomínal je, aby ještě hlouběji zapustili kotvunaděje a víry s neochvějnou odevzdaností a láskou v bezpečném lůně Božídobroty. Ujišťoval je, že i po smrti bude stále s nimi. V dojímavém pláči jerovněž naléhavě prosil a zapřísahal, aby si vštípili do srdcí bázeň Boží, lásku ksvaté čistotě a k veškeré dokonalosti. Se slzami v očích je snažně žádal, aby secvičili, upevňovali a prospívali ve všech ostatních ctnostech, kterým je učilslovem i příkladem.A když už cítil, že nadchází konec dní jeho života, soukromě k sobě povolalněkteré bratry, kteří k němu po celý život lnuli s něžnou láskou, a takto k nimpromlouval: "Nedomnívám se, že bych vám mohl doporučit vlastní významnépříklady zbožnosti, ale k následování vám kladu na srdce alespoň tři věci, o nichžvím, že jsem je bedlivě plnil podle svých možností na životní cestě, po níž jsem62