Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxod společné rukodělné práce a přidělených úkolů. Co si mohli dovolit jiní, tonevztahoval na sebe, ba měl pro ně náležitou omluvu. Ostatní totiž považovalza svaté a dokonalé. A proto se jim nechtěl rovnat. On prý je v duchovnímživotě stále ještě jako novic a začátečník, kterému je zapotřebí počátečníhozápalu a přísné řádové kázně, a proto si nikdy nemůže činit nároku na úlevu aodpočinek, který právem náleží jen mužům zasloužilým a dokonalým. Jelikožnikdy předtím neoral a nenosil těžká břemena a nadto se vysílil přílišnými postyi při prostinké klášterní stravě, nedovedl zápolit s těžkým pluhem anebo nosittěžká břemena. Ale našemu věrnému a nadšenému milovníku společného soužitíto nesloužilo za záminku, aby se vzdálil od pracujících bratří. Když mnišikonali práci, které buď nebyl navyklý nebo ji neovládal, chopil se lehčíchzaměstnání, která byla stejně nutná: okopával zahradu, štípal dříví a nosilpolena do dřevníku. Nedostatek sil na těžké práce vyrovnával pokorou a hnal sedo takových zaměstnání, která považoval za ponižující, nebo alespoň v klášteřezametal, uklízel a v kuchyni myl nádobí.Z dob jeho noviciátu existuje zajímavá příhoda, kdy se přece nezdržel pláče nadsvou neobratností, která však krásně dokresluje jeho lásku k práci, zvláště kpráci společné. Byly právě žně, kdy všichni bratří žali srpem obilí. TakéBernard žal, ale tak nešikovně, že bratří nebo dokonce sám opat Štěpán mupokynul, aby si šel raději odpočinout. Musel ovšem poslechnout, ale jehošlechtická krev se cítila tak zahanbena tímto útrpným soucitem bratří ipříkazem, že s pláčem padl na kolena a v slzách prosil Boha o dovednost k žatvěobilí. Jeho prosba byla vyslyšena. Od onoho dne ovládal srp s takpozoruhodnou dovedností, že byl nejlepším žencem v klášteře. Ještě dlouhopotom projevoval srdečnou radost z této vlohy, v níž spatřoval dar Boží.Je věru obdivuhodné na Bernardovi, který obdržel tak velkou vlitou milostchápání pravd svaté víry a nazírání nadpřirozených tajemství,že pracoval s chutía nacházel v práci nesmírné zalíbení. Krátce řečeno, při tělesné práci se modlilnebo rozjímal, aniž práci přerušoval nebo konal liknavě. I při rukodělnémzaměstnání dovedl duši obohacovat duchovními hodnotami. Z toho je vidno, žeačkoliv rád pracoval, přece lze pochybovat, že se tato horlivost vyrovnala jehoúsilí v práci duchovní.Od dob noviciátu se Bernard s velkým zájmem ponořoval do Písma svatého.Proto se nelze divit, že se ve svých kázáních, dopisech a pojednáních vyjadřovalmluvou Písma svatého, často v doslovném znění. Biblické výrazy mu byly zcelaběžné, poněvadž je často a důkladně promyslil a prožil, a tak mu vnikly do krvea morku.Také klášterní řád přispíval zvýšenou měrou k duchovní činnosti tohoto druhu.Když se pracovalo za stálého mlčení na polích i v lese, měl mnich příležitostuvažovat o námětech a pravdách žalmových modliteb a biblické četby. Slova,do jejichž významu se ponořil, utkvěla mu pevně v paměti při práci. Bernardpatrně narážel na tuto duševní činnost při výkladu Písma svatého, jehož pravdya hluboké myšlenky nejdříve prožil rozjímáním a modlitbou při práci v lesích ana polích. Žertovně říkával svým důvěrným přátelům, že při studiu Písmasvatého neměl jiných učitelů kromě dubů a buků.Když nebyl zaměstnán vyřizováním osobních záležitostí nebo jinou prací, buďse pravidelně modlil nebo rozjímal. Modlil se všude, kde byl o samotě. Ostatně24