Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxdokonce snad ještě horšího. Proto si bratři pospíšili s pořadem původněstanoveným a po dvoudenním nepřetržitém obětování mší svatých a modliteb zazemřelé zakončili za časného jitra obvyklé zádušní bohoslužby. Nato uložiliBernarda, onen nejčistší balzám do dočasné schrány, zasadivše do kamennéhohrobu drahokam, perlu nejkrásnější.Stalo se tak po požehnaném dovršení dní svatého života, jimiž naplnil asi šedesáttři léta miláček Boží Bernard, první opat jasnodolského kláštera a otec více nežstošedesáti jiných cisterciáckých klášterů, jenž dvacátého srpna zesnul v Pánu vnáručí svých synů. Dvacátého druhého dne téhož měsíce byl pak pohřben předposvátným oltářem blahoslavené pannenské Matky, které byl nejvěrnějšímslužebníkem. Na jeho prsa mu do hrobu byla položena schránka s ostatky svatéhoapoštola Tadeáše, které mu byly zaslány z Jeruzaléma téhož roku. Bernard si přálbýt s nimi pohřben zajisté v bohabojné a víry plné naději, že také v denposledního soudu vstane z mrtvých zároveň s tímto svatým apoštolem.Toto se událo téhož roku, kdy se z tohoto světa se odebral k Pánu blahoslavenýEvžen Třetí, ve svatém obcování mnišském duchovní syn téhož otce, jehož zásluhyse lesknou ve Věčném Městě, kterému stál v čele a které ozářil četnými divy, zajeho nástupce a správce římské Církve Anastázia, za panování Bedřicha v říšiŘímské a krále Ludvíka v království francouzském, kdy nejvyšší moc vevšeobecné Církvi a jedinou nadvládu neomezenou nad veškerým tvorstvemviditelným i neviditelným má v rukou Syn Boží, Ježíš Kristus, jenž s Otcem a sDuchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.DoslovBernard patřil k burgundské šlechtě. Tato skutečnost je důležitá proto, že dávávyniknout charakteru doslova demokratickému, který uchovávala Církev vefeudální společnosti. Tento spoluzakladatel řádu, v němž jsou pokora, rovnost achudoba pravidlem, pocházel ze vznešené rodiny. Tomuto původu snad také vděčíza prudkost svého charakteru, za jistou vášnivost (alespoň vnější). Více je jisté,že mu ještě vděčí za úzké spojení řeholního ideálu s ideálem rytířským, o kterémbudeme ještě mluvit.Bylo mu právě dvacet jedna let (narodil se cca r. 1090), když svému otci připravilžbožné, ale kruté překvapení. Ze sedmi sourozenců, kteří byli hradnímu pánovi naFontaine-les-Dijon útšchou v jeho vdovství, jich pět najednou odešlo. Exodus bylorganizovaný třetím synem rodiny, Bernardem. Tito mladí mužové opustilineúprosně postavení, která na ně čekala, naslouchajíce volání ze všechnejnaléhavějšímu, a šli zaklepat na bránu kláštera v Cisterciu.Velký klášter Cluny, který třímal v předešlém století tak vysoko pochodeň ducha,byl v úpadku. Duch pohodlnosti tam příliš převážil nad duchem kajícnosti podshovívavou berlou opata, jako byl Pontius, který byl schopnějším opatemfeudálním než řeholním. Když byl Bernard ještě malý chlapec, opustil svatýRobert benediktinské opatství v Molesme a odebral se do rákosím porostlé krajinypři řece Saoně, aby založil opatství Cistercium, které by bylo věrnější Benediktově66