Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxna svůdkyni duší, rozhodně ji odmítal vidět a vůbec nechtěl z kláštera vyjít, abyji přivítal.Jakmile se to Humbelína dověděla, v hloubi své duše byla zdrcena. A když takéžádný z bratří se s ní nechtěl sejít, tu propukla v usedavý vzlykot a nakoneczaštkala: „Máte pravdu, že jsem hříšnice, ale Kristus právě takové chtěl svousmrtí vykoupit. A poněvadž jsem hříšnice, tím spíše musím vyhledávat poučenía rady zbožných bratří. Jestliže můj milý bratr pohrdá mým tělem, tak ho aspoňsnažně prosím, aby jako Sluha Boží měl slitování s mou duší. Ať jen ke mněpřijde a poradí mi, jsem ochotna vykonat vše, cokoliv mi přikáže!"Sotvaže Bernardovi sdělili její příslib, ihned svolal své rodné bratry, aby s nimipřed klášterní branou pozdravil svou stále milovanou sestru. Snadno si lzedomyslet předmět jejich rozhovoru. A jelikož ji nemohl odloučit od manžela,proto jí především důrazně zapověděl veškerou světáckou marnivost, přepych voděvu a ve všech světských okázalostech s poukazem na prostinký způsobživota jejich matky, která takto žila po celou dobu svého manželství.Nato se s ní srdečně rozloučil. Humbelína si pak vskutku přeposlušně vzala ksrdci bratrovo ponaučení a ke své rodině se navrátila zcela vnitřně proměněnámilostí všemohoucího Boha. Zajisté pak všichni domácí a známí žasli, že tatomladičká, vznešená a spanilá šlechtična a paní najednou zanechalapřepychového strojení i hostin a že vede takřka poustevnický život uprostředsvětského ruchu.Její manžel schvaloval její nový způsob života po celá dvě léta. Konečně se téžpřesvědčiv o opravdovosti i vytrvalosti jejího dobrého úmyslu, zprostilHumbelínu manželského závazku a dal jí svolení, aby v řeholi sloužila Bohu,jemuž se zalíbila. Jakmile obdržela toužebnou svobodu, vstoupila do kláštera vJully-les-Nonnais a s pannami Bohu zasvěcenými zasvětila Bohu ostatní létasvého života. Bůh ji tam obdařil tak velkými milostmi a svatostí, že seosvědčila ne méně velkodušností než vznešeným rodem jako věrná sestra svýchsvatých bratří.Kapitola VIII.Opata Bernarda světí challonský biskup Vilém, který přejímá též péči ojeho zdraví.23.Když pak měl Bernard jako první opat Jasného údolí – Clairvaux přijmoutopatské potvrzení a kněžské svěcení, nebyl právě ve svém sídlením městěpřítomen langreský biskup, jemuž toto právo udělit svěcení náleželo. Zatímcotedy jeho bratři uvažovali, kam vy ho měli doprovodit ke svěcení, dovídají se ovelkém věhlasu velebného biskupa challonského, onoho proslaveného učenceViléma z Champeaux. K němu se tedy rozhodnou jej poslat. A tak se takéstalo. Vydal se tedy na cestu do Challons a vzal si za průvodce jakéhosi mnichaEldobona z Cistercia.Do biskupského sídla vstoupil pak mladý mnich vyhublého a k smrti umořenéhotěla a ošumělého zevnějšku za doprovodu staršího mnicha pěkně urostlé postavya kypícího zdravím. Někteří zaměstnanci kurie se usmívali této nápadnéodlišnosti, jiní zase vzdávali pocty podle svých mylných představ tomu18