Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxse tajně odebral v noci k Muži Božímu, který ho kajícího přivedl k nohámVelekněze Innocence, když se již předtím u opata zřekl dosavadní, neprávempřisvojené hodnosti.Po této významné události byl nešťastný rozkol již natrvalo zažehnán. VěčnéMěsto plesá radostí, Innocenc se ujímá vlády nad celou Církví a veškerý římskýlid nyní již společně vzdává Innocencovi hold poddanosti jako svému pastýři apánu. Jasnodolský opat byl též lidem bouřlivě pozdravován a všemi jednohlasněuznáván za požehnaného mírotvůrce i otce vlasti a Města.Jakmile opět zavládl svatý mír a vzájemná shoda ve Svatém Městě, tu již sevůbec nedal pohnout k zaslouženému oddechu alespoň na několik dní právě ten,jenž se po víc než sedm let nadlidsky namáhal odstranit zhoubnou roztržku vCírkvi. Když nastupoval zpáteční cestu do svého kláštera v pátek po oktávusvatodušním dne 29. května 1138, přispěchal se s ním rozloučit celý Řím.Duchovenstvo jej obklopilo v čestném průvodu, lid se s ním loučil s bouřlivýmprovoláváním a všechna římská šlechta jej poctila svým doprovodem. To seovšem nemohlo obejít "bez všeobecného zármutku a slz loučení se svatýmopatem Bernardem, který byl všemi lidmi tolik ctěn a tak vřele milován.Při svém odchodu z Věcného Města odnášel s sebou svatý otec jakodrahocennou výsluhu za své námahy ostatky svatých apoštolů a mučedníků, cožovšem považoval za příliš značnou odměnu za své lopoty.Rovněž i francouzské diecéze jej přivítaly s neslýchaným jásotem, jednak zupřímné radosti nad jeho šťastným návratem, jednak ze sjednocení Církve, kterésvětec přivedl ke zdárnému konci. Za takové radostné nálady z obnovenéhomíru spěchá Bernard ke svým drahým, a kterýmikoliv městy a vesnicemiprocházel na své zpáteční cestě, všude byl nadšeně vítán a srdečně pozdravován,především pak svými milovanými syny, když se s nimi opět šťastně shledal vesvém klášteře po dlouhé a bolestné době odloučení.Na tuto pohnutou dobu a na své zdárně skončené poslání vzpomíná náš otecBernard ve svém výkladu Velepísně v dvacáté čtvrté kapitole, kdepoznamenává:"Konečně po tomto třetím návratu z Věčného Města, milí bratři, zase na náspohlédlo z nebe přemilostivé oko Boží, opět se z nebeských výšin na náspousmála Jeho jasná tvář. Ustalo Leonovo běsnění, skončilo soužení, Církevnabyla pokoje, před jejíma očima byl potřen nešlechetník, který ji znepokojovalmálem po celých osm uplynulých let krutým rozkolem. Vašim modlitbámděkuji, že jsem byl v těžké nemoci zachován při životě, nyní jsem zcela kslužbám pro vaše duchovní dobro. Chci své tělesné žití věnovat duchovnímupokroku a věčné spáse těch, jejichž zásluhám a modlitbám děkuji za to, že ještědosud žiji."A tak přičítaje jen zásluhám svých bratří, že jej Bůh dosud zachovává naživu, ajim děkujíc za to, co dobrého kdy vykonal, uchyluje se opět k milovanémurozjímání a přemítání nad Písmem svatým a pokračuje v přerušeném výkladuPísně Písní.Ostatně jak dalekosáhle úspěšné a důležité bylo jeho dílo na sjednocení Církvea jejího míru v době rozvrácené zhoubnými zmatky, to nasvědčují slova saméhopapeže Innocence, který mu následovně děkuje ve svém dopise, kde mezi jinýmpíše:50